Od 1. června již nejsou kněží, řeholníci a další duchovní ve Švýcarsku automaticky osvobozeni od povinné vojenské služby. Změna vyvolala kritiku tamních křesťanských církví, podle nichž stát podcenil význam duchovní péče o obyvatele v době válek a dalších krizí.
Švýcarští muži způsobilí k vojenské službě ji zpravidla absolvují mezi 18. a 30. rokem života. Duchovní byli od této povinnosti po dlouhá léta osvobozeni, protože jejich působení bylo považováno za nezbytné pro civilní obyvatelstvo, zejména v době válečného konfliktu.
Novela vojenského zákona, která vstoupila v platnost 1. června 2026, však tuto automatickou výjimku zrušila. Podle švýcarské veřejnoprávní stanice RTS již bylo k vojenské službě povoláno devět duchovních.
Proti novému opatření se společně ohradily hlavní křesťanské církve ve Švýcarsku. V dopise adresovaném Spolkové radě upozornily, že s nimi změna nebyla předem konzultována, přestože se přímo dotýká jejich schopnosti poskytovat duchovní péči v krizových situacích.
Podle církevních představitelů je nepochopitelné, že stát již nepovažuje pastorační službu a duchovní podporu obyvatelstva za nezbytnou. Žádají proto nejen vysvětlení, ale také nalezení pružnějšího řešení pro případy, kdy jsou kněží či další duchovní povoláni do armády.
Kriticky se ke změně vyjádřil také biskup Alain de Raemy, který má v rámci Švýcarské biskupské konference na starosti vojenskou duchovní službu. Rozhodnutí vlády označil za projev „nedostatku respektu vůči obyvatelstvu“.
Připomněl zkušenost z období pandemie covidu-19 i dalších tragických událostí, kdy lidé kromě praktické pomoci potřebovali také duchovní podporu a blízkost. „Jak si poradíme v době války a budoucích krizí, pokud budou kněží muset sloužit v armádě? Jaký plán má Spolková rada?“ položil biskup otázku v rozhovoru pro RTS.
Spor se tak netýká pouze samotné povinnosti duchovních nastoupit vojenskou službu, ale především jejich role ve společnosti. Přestože ve Švýcarsku roste počet lidí bez náboženského vyznání, představitelé církví upozorňují, že potřeba duchovní péče během válek, katastrof a dalších mimořádných událostí tím nezaniká.
Duchovní doprovázení má podle nich své místo všude tam, kde se lidé setkávají se strachem, utrpením, smrtí a otázkami po naději a smyslu života. Církve proto žádají vládu, aby dopady nové úpravy znovu posoudila a zajistila dostupnost této služby také v období závažných krizí.
Zdroj: Zenit, RTS