Úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na duben 2024

Svatý otec v dubnovém úmyslu Apoštolátu modlitby vyzývá zvláště k modlitbě za docenění role ženy. Modleme se, aby ženám v každé kultuře byla přiznána jejich důstojnost a bohatství a aby ustala diskriminace, které v různých částech světa čelí

Úmysl papeže: Za docenění role ženy

Modleme se, aby ženám v každé kultuře byla přiznána jejich důstojnost a bohatství a aby ustala diskriminace, které v různých částech světa čelí.

Ženy se někdy vytrácely ze života církve, z jejích služeb a úřadů. Musíme říci bohužel. Avšak svatost žen byla vždy uznávána bez jakýchkoli známek diskriminace. Proč je tak důležité ustanovit služby, které budou svěřeny ženám? Není to proto, že by služby a úřady snad posilovaly důstojnost muže nebo ženy. Úřad nemůže dát důstojnost ženě! Stejně tak nedává důstojnost muži. Ale tyto úřady a služby ženám jsou důležité pro pravou a neztenčenou identitu církve samotné. Je to církev, která povolává ke službě, úkolu i úřadu. Na základě tohoto povolání církve, na něž mohou ženy kladně odpovědět, mohou přinášet plody, které jsou určeny pro všechny. Pokud se služba nevnímá jako povolání, potom se degraduje na právo, nárok. Sloužit a zastávat úřad však není právo, ale svěřená povinnost – povinnost sloužit tak, jak sloužil Ježíš. Církev se stále se musí ptát, jak lépe sloužit lidstvu, světu více lidskému tím, že přijímá božské na způsob Ježíše Krista. Stále se musí ptát. To je kontext, v němž má církev uvažovat o úkolech, službách a úřadech pro ženy: dobro Božího lidu, a to v tak odlišných podmínkách sociálních, kulturních a geografických.

Národní úmysl: Za nově pokřtěné

Modleme se za ty, kdo byli o Velikonocích pokřtěni, aby vytrvali v následování Krista.

„Vzpomenete si na datum svého křtu?“ překvapil nedávno papež František své posluchače. „Pokud si ho nepamatujete, až se vrátíte domů, zeptejte se na něj, abyste ho už nikdy nezapomněli, protože je to nový den narození – svým křtem jste se totiž narodili pro život v milosti. Děkujme Hospodinu za křest; děkujme mu také za rodiče, kteří nás přivedli ke křtitelnici, za ty, kdo svátost udělovali, za kmotra, za kmotru, za společenství, ve kterém jsme ho přijali. Křest je třeba slavit. Jsou to nové narozeniny.“