V Přerově se rozezněly „zvony smíření“, posvětil je arcibiskup Graubner

„Hlas zvonů, nám odteď bude navždy připomínat hodnoty víry, naděje, jednoty a smíření,“ uvedl místopředseda spolku Petr Měřínský. Veřejná sbírka na pořízení nových zvonů vynesla téměř tři miliony korun a zapojili se do ní dárci z řad samospráv, spolků, firem i jednotlivci – včetně potomků obětí masakru na Švédských šancích z České republiky, Slovenska i Německa, přerovských občanů i lidí z celé republiky. „Všem děkujeme za podporu, díky které po 83 letech opět znějí v Přerově zvony,“ uvedl předseda spolku a přerovský farář P. Josef Rosenberg.

Po svěcení zvonů měli zájemci možnost připomenout si masakr na Švédských šancích – ve 13.30 na městském hřbitově a ve 14.30 přímo na místě tragédie. V 15.00 pak následovala v kostele sv. Vavřince modlitba za mír a smíření a v 15.30 se zvony slavnostně rozezněly. Poté program pokračoval posezením na farní zahradě.

Na transparentní účet sbírky 2501961810/2010 je možné přispívat ještě do konce září, z vybraných prostředků bude zaplaceno vyzdvižení zvonů na věž v neděli 22.6., které vyjde na několik stovek tisíc korun.

O nových zvonech

Jan Pavel II. (cca 1800 kg, tón e1) nese jména rodin dětských obětí masakru na Švédských šancích. Jeho patronem se stal papež Jan Pavel II. „Je to symbolické až mrazivé, neboť nejmladší obětí masakru byl devítiměsíční chlapeček Jan Pavel,“ připomněl Petr Mlčoch ze spolku. Zvon je ozdoben trnovou korunou jako znamením utrpení, která koresponduje s korunou na prostříleném kříži na Švédských šancích.

František z Assisi (cca 400 kg, tón cis2) nese jméno sv. Františka z Assisi a zároveň připomíná římskokatolického kněze P. Františka Přidálka, dlouholetého přerovského faráře a tajného papežského komořího. Právě on byl v březnu 1942 donucen odevzdat tehdejší zvony pro válečné účely. Čtyři měsíce nato zemřel.

Historie zvonů v kostele sv. Vavřince

Kostel sv. Vavřince přišel o své zvony už několikrát. Poprvé to bylo v roce 1642, kdy do Přerova vtrhla švédská vojska, a zvony se roztavily při požáru chrámu. Nástroje se poté na věž vracely postupně, první největší zvon v roce 1657 a další dva pak v letech 1700 a 1869. Kromě nich měl kostel ještě malý zvon – umíráček.

Dne 9. září 1916 byly zvony odebrány k válečným účelům. Tentokrát zůstala zvonice prázdná kratší dobu. Už v listopadu roku 1923 vyhlásila farnost sbírku na nové zvony a v krátkém čase se podařil vybrat potřebný obnos, takže 21. září 1924 mohlo být požehnáno sedm nových zvonů – pět pro kostel sv. Vavřince a dva pro kostel sv. Michala, který o své nástroje přišel také během války.

Nové zvony na věži nevydržely ani dvacet let. 24. a 25. března 1942 byly sundány a opět odvezeny k válečným účelům. Kostelu zůstal pouze malý zvon – sv. Vavřinec na malé věžičce nad lodí, který je na svém místě dodnes.

V roce 1956 se do Přerova podařilo získat zvon, který ulil mistr Václav z Olomouce pro tamní kostel sv. Petra a Pavla na Předhradí kolem roku 1485, zvon váží 833 kg. Po zrušení tohoto kostela byl zvon nějakou dobu umístěn v kostele sv. Anny ve Staré Vodě na Libavé a odtud putoval v 50. letech 20. století do Přerova, kde visí dodnes.