V Příboře vzkřísili renesanční kancionál

Pozapomenutý renesanční Příborský kancionál se dočkal nového života. Liturgické zpěvy zapsané kolem roku 1600 dnes rozeznívá soubor Musica Priboriensis pod vedením hudební pedagožky Blanky Hrubé. Jejich nahrávka adventních a vánočních písní právě vychází pod názvem Poslán jest od Boha anjel.

„Když začínáme zpívat, máme pocit, že se před námi otevírá duch dávných dob. Dotýkáme se souzvuků, které bychom v současné hudbě jen stěží hledali. Je to fascinující,“ netají se Blanka Hrubá, vedoucí souboru, svým úžasem z hudby, kterou po letech zapomnění objevil roku 1890 pod měchem varhan příborský lékárník a starosta Ferdinand Pokorný. Přesnější výraz zpěvníku by měl znít „Příborský graduál“. „Vznikl v okruhu literátského bratrstva. Je z něj patrný důraz na utrakvistický přístup k liturgii – snahu umožnit věřícím aktivně se zapojit do zpěvu v jazyce, kterému rozuměli. Naprostá většina písní je proto zapsána v češtině. Hudba tu skutečně stojí ve službě slova a jeho významu,“ podotýká Hrubá.

Od roku 1984 je kancionál kulturní památkou.

„Vypovídá o obrovském duchovním přesahu Příbora. Jsem přesvědčena, že je jednou z nejreprezentativnějších památek, kterou město má,“ shrnuje Blanka Hrubá.

Písně sestavilo příborské literátské bratrstvo – jedno z mnoha, která na přelomu 16. a 17. století působila při sedmi příborských kostelích. „Dodnes se kancionál dochoval jako vnitřní výpověď o tom, jak lidé té doby prožívali jednotlivá liturgická období. Jedním z našich dlouhodobých záměrů při interpretaci Příborského kancionálu je vytvořit program, v němž bychom mohli představit průběh liturgického roku prostřednictvím jeho reprezentativních písní,“ hodnotí sbormistryně, která se ke kancionálu dostala poprvé před deseti lety – ještě jako pedagožka příborského Masarykova gymnázia.

S absolventy gymnázia

„Zhruba před deseti lety mě oslovila tehdejší vedoucí příborského odboru kultury Elen Jeřábková s otázkou, proč se v rámci svých hudebních aktivit nevěnuji také Příborskému kancionálu. Myšlenka mě zaujala, proto jsem začala po památce systematičtěji pátrat a později vybírat vhodné pěvecké adepty pro tento typ hudby. Soubor se podařilo sestavit v roce 2019,“ ohlíží se Blanka Hrubá. Absolventi gymnázia, studenti vysokých škol a další mladí lidé z okolí tvoří soubor dodnes. Jako první Musica Priboriensis zpracovala postní a velikonoční repertoár. „Jsou to písně, které jdou na dřeň. Ze sdílené bolesti, které se dotýkáme, najednou prokvétá nádherná naděje a víra ve vykoupení. To je vždy silný proces,“ charakterizuje vedoucí souboru vnímání sboristů a zpětné vazby od posluchačů.

Renesanční jednohlasé i vícehlasé duchovní zpěvy oslovují i zpěváky, kteří se ke křesťanství nehlásí. „Polovina souboru je věřící, druhá část nikoliv. Vím, že některé členky vstupovaly do sboru s tím, že si chtějí spíš jen vyzkoušet zpívat duchovní hudbu a zjistit, zda je osloví. Postupem času se však pro ně stala prioritou. Takový přesah a vnitřní náboj tyto písně mají,“ zamýšlí se sbormistryně.