Vaříme polévku pro uprchlíky a modlíme se za mír - říká řeholnice ze Lvova

„Válka si vynucuje nové úkoly. Sledujeme potřeby lidí a snažíme se na ně reagovat,“ říká polská sestra Tobiasza Siemek, která žije na Ukrajině již 30 let. Ve válkou zmítané zemi působí deset komunit vedených řeholnicemi i z Kongregace sester sv. Josefa. „Sbíráme léky a proviant pro vojáky, vaříme polévku pro uprchlíky a neustále se modlíme za mír,“ říká misionářka.

Když jsem se ji snažila kontaktovat, byla na cestě – říká redaktorka polské sekce Vatikánského rozhlasu Beata Zajączkowska. Veze totiž na polské hranice další matku s dětmi. „Tato služba je nyní velmi potřebná, na silnicích je mnoho kontrol, pohyb mezi provinciemi a dokonce i městy je omezen,“ říká sestra Tobiasza.

„První a nejdůležitější věcí je být s lidmi, zjistit, co potřebují, a reagovat na to. Maminky s malými dětmi odjížděly do Polska, tak jsme jim pomohli se stěhováním. Sestry nakoupily léky, podílejí se také na sbírce různých věcí, které jsou pro vojáky potřeba. Téměř všichni muži, chlapci od osmnácti let, ale i mladší, se podílejí na obraně země. Sbírali jsme materiál potřebný k utkání maskovacích sítí. Útoky na Lvov, kde v tuto chvíli žiji, byly zatím zmařeny, ale přesto tu hrozí nebezpečí. Každý den se několikrát rozezní sirény, ozývají se hlášení, že je třeba jít do úkrytu. Máme takové místo ve sklepě. V kostelech se nikdy nepřestaly sloužit mše - a lidé přicházejí. Po mši svaté následuje vystavení Nejsvětější svátosti a adorace za mír. Zpíváme invokace. A totéž platí v našem domu. Sama musím přiznat, že chodím spát s růžencem v ruce a růženec držím v rukou až do rána, do probuzení. Využíváme každý okamžik k modlitbě za mír.“ – Říká sestra Tobiasza Siemek