Vatikán postupuje vpřed v definici „duchovního zneužívání“ v kanonickém právu

Vatikánská iniciativa, která má poprvé jasně vymezit a zakotvit pojem „duchovní zneužívání“ v kanonickém právu, učinila významný krok vpřed. Papež Lev XIV. potvrdil, že arcibiskup Filippo Iannone zůstane i nadále předsedou zvláštní pracovní skupiny, přestože byl nedávno jmenován prefektem Kongregace pro biskupy.

Pracovní skupinu, kterou společně řídí Dikasterium pro nauku víry (DDF) a Dikasterium pro legislativní texty, založil papež František v listopadu 2024. Jejím cílem je vyplnit jednu z nejpalčivějších mezer v církevním právu: určit, jak má být duchovní zneužívání – spojené s manipulací, nátlakem či zneužitím autority v náboženském kontextu – klasifikováno jako kanonický delikt.

Arcibiskup Iannone, karmelitán a zkušený kanonista, byl původně jmenován předsedou právě jako prefekt Dikasteria pro legislativní texty. Po jeho přesunu do čela Dikasteria pro biskupy se objevily obavy, že práce skupiny bude narušena. Tyto obavy rozptýlil kardinál Víctor Manuel Fernández, prefekt DDF, který v komuniké ze 14. října požádal o potvrzení Iannoneho ve funkci „pro zachování kontinuity a dynamiky“. Papež Lev XIV. žádosti vyhověl.

Rozhodnutí přichází v době, kdy pět soudců Vatikánského tribunálu začalo projednávat případ jezuity Marka Rupnika, obviněného z psychického i sexuálního zneužívání více žen. Tento skandál odhalil, jak ničivé mohou být formy duchovní manipulace, které však dosud kanonické právo nezná jako samostatně definovaný delikt.

Právě tuto mezeru má nová pracovní skupina odstranit: jasně vymezit, co duchovní zneužívání je, jaké má mít kanonické tresty a v jakých vztazích autority může vznikat.

Odborníci na církevní právo i teologii dlouhodobě upozorňují, že církev musí chránit nejen před fyzickým či sexuálním násilím, ale také před zneužitím svědomí a víry, které se může objevit ve vztazích duchovního doprovázení či poslušnosti.

Pokud skupina dokončí svou práci včas, právě proces s Markem Rupnikem by se mohl stát prvním případem, kde bude nově definovaný zločin duchovního zneužívání použit. To by znamenalo zásadní posun v církevním právu i v kultuře zacházení s autoritou.

Jak poznamenal jeden z římských kanonistů: „Výzvou není jen potrestat provinění, ale chránit to, co je posvátné ve vztahu věřícího a jeho pastýře. Definovat duchovní zneužívání znamená chránit důvěru jako takovou.“

Zdroj: Zenit