Velvyslanec Svoboda: Je osvěžující, že někdo má globální vizi

Rozhovor s panem velvyslancem Pavlem Svobodou, který reflektuje projev papeže Lva XIV. při setkání s diplomaty dne 9. ledna 2026. Pavel Svoboda je velvyslancem při Svatém stolci od 16. prosince 2024, od ledna 2025 je též velvyslancem ČR při Suverénním řádu maltézských rytířů a při Republice San Marino.

Papež Lev XIV. se ve středu 14. ledna  dopoledne setkal na tradiční novoroční audienci s diplomatickým sborem akreditovaným při Svatém stolci. Jak je zvykem, jeho promluva rekapitulovala ...

Pane velvyslanče před rokem jste se účastnil posledního setkání diplomatického sboru s papežem Františkem a letos prvního s papežem Lvem. Vnímal jste nějaké – řekněme – formální rozdíly, kromě toho, že byl tentokrát celý projev v angličtině?

Rozhodně, to, co přednesl letos papež Lev XIV. mělo trochu i nádech jakéhosi programu pontifikátu, protože tím, že vlastně vyjmenoval určité hlavní problémy, které z jeho pohledu naše planeta má, tak tím implicitně také řekl, na co se chce soustředit. Pro mě tedy byla osvěžující, nejenom ta diagnóza, ale také to, že vlastně uváděl, jakým způsobem ty neduhy léčit. Samozřejmě od teorie k praxi bude daleko, nicméně už jen to, že někdo má globální vizi, je velmi osvěžující v dnešním světě, kdy všichni říkají, že oni jsou ti první a na ostatním nezáleží.

Papež zvolil za rámec svého pohledu na mezinárodní situaci, velmi nezvykle, spis z 5. století – Augustinův traktát De civitate Dei – O obci Boží. Jak jste vy sám reflektoval tento paralelismus mezi Obcí Boží a pozemskou, neboli koexistencí sakrální a profánní dimenze ve světě?

Já nejsem žádný znalec sv. Augustina, ačkoli něco jsem od něj samozřejmě četl, a zdá se mi, že ta paralela je velmi případná, a ukazuje, že to, co sv. Augustin napsal, platilo nejenom pro jeho dobu, ale je to obecně platné i pro dnešek. A paralela ideálu Boží obce versus reality obce pozemské je evidentně něco, co bychom měli reflektovat i my a zkoušet se podle toho zařídit. Právě proto, že historie nám ukazuje, že ty věci jsou v podstatě pořád stejné, a tudíž svatý Augustin nepsal jenom pro svoji dobu, ale psal i pro nás.

Jaké momenty setkání se vám nejvíce zapsaly do paměti?

Mne z toho projevu zvlášť oslovila ta pasáž, kdy papež mluví o degradaci slova. O tom jak slova a pojmy ztrácejí svůj význam a za použití této degradace vlastně dochází i k narušování svobody projevu, svobody slova, což považuji za velmi akutní problém, stejně tak jako otázky pronásledování pro víru, protože jeho rozsah, ale hlavně zhoršující se trend, jsou něco, co vlastně překvapivě existuje a překvapivě nechává chladnými všechny ty, kdo se holedbají tím, že jim lidská práva leží na srdci.

Co považujete za nejvíce inspirativní pro naši zemi nebo obecně pro celý středoevropský region?

Z regionálního hlediska je pro nás samozřejmě nejdůležitější odsouzení agrese na Ukrajině. Papež sice standardně nejmenuje agresora, ale říká to tak jasně, že to jasnější v podstatě být nemůže. To, že nás ve střední Evropě tato agrese nesmí nechat chladnými, je jasné. Každopádně ten papežův projev byl tak bohatý, barevný a obsáhlý, že mohu vřele doporučit každému, aby si ho přečetl, nudit se nebude, a naopak bude mít na mnoho dní a týdnů o čem přemýšlet.