Vojenský ordinář Kanady o sekularitě a svobodě svědomí a vyznání

Kanadská vláda ve své nové instrukci pro působení ozbrojených sil stanovila, že při oficiálních příležitostech není dovoleno explicitně hovořit o Bohu. Tento zákaz se týká mimo jiné i vojenských kaplanů. Nesouhlasné stanovisko vydal biskup Vojenského ordinariátu Scott McCaig.

Kanadská vláda své rozhodnutí zdůvodňuje „respektem vůči svobodě svědomí a náboženského sebevyjádření při zachování důstojnosti a hodnoty různých spirituálních tradic“ jako „cestu k lepší odpovědi na morální a duchovní potřeby všech příslušníků ozbrojených sil“. Biskup McCaig však upozorňuje na nebezpečný precedens, který toto rozhodnutí přináší, a na širší kontext: „Je to v podstatě zápas o podobu a význam sekularizace v moderní liberální demokracii.“

Problém ve svědomí nejen pro katolické kaplany

Mons. McCaig je coby biskup Vojenského ordinariátu Kanady také členem Mezináboženského výboru pro vojenskou kaplanskou službu v Kanadě. Také tento orgán vydává vůči novému vládnímu rozhodnutí nesouhlasné stanovisko. Jak biskup McCaig uvádí i ve svém rozhovoru pro Vatican News, tento postoj vlády nepostihuje jen katolické kaplany, ale i duchovní jiných vyznání a náboženství.

Mezináboženský výbor formuluje své výhrady s přáním „být pro vládu dobrými partnery“, ale i s požadavkem „otevřené sekularity i svobody svědomí pro armádní personál“. Právě členům ozbrojených sil „je třeba poskytovat podporu inkluzivním a zdravým způsobem“. Jak uvádí Mons. McCaig, „pro někoho je možné být spirituální bez vazby na konkrétní náboženství“, je však mnoho těch, pro něž „smysl, cíl a duchovní prospěch nelze oddělit od Boha“, k čemuž však vládní instrukce směřuje.

Svoboda (od) náboženství?

Biskup McCaig dále poznamenává, že zmiňované rozhodnutí vlády je součástí širší debaty o charakteru kanadské společnosti. Současný právní stav požaduje po státu striktní náboženskou neutralitu; otázkou je, zda je třeba toto nastavení chápat jako „svobodu pro náboženství“, nebo „svobodu od náboženství“.

„Naše současná společnost již není všeobecně křesťanská,“ pojmenovává jeden z kořenů sporu Mons. McCaig. „Nacházíme se uprostřed procesu redefinování, jaké místo má mít náboženství ve veřejném životě.“ Neztrácí ovšem naději: jakkoli současná společnost „již nehledá v křesťanství základy pro tvorbu zákonů“, stále ještě „mnoho lidí dobré vůle působí ve vládě a státních službách, jsou ochotní naslouchat, jsou otevřeni dialogu a berou v potaz naše vyjádření“. A koneckonců: „I kdyby církev umírala, má Zakladatele, který zná cestu z hrobu ven,“ dodává s odkazem na G. K. Chestertona biskup McCaig.