Arcibiskup pražský Stanislav Přibyl slavil v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha mši svatou na výročí jejího posvěcení. A prosil při ní za „Ecclesia Pragensis“, tedy jak za tento kostel, tak ještě víc za pražskou místní církev i za celou naší zemi.
„Dej Bůh, abychom nebyli jen správci vzácného dědictví, ale živými kameny duchovní stavby církve. Ať naše farnosti nejsou uzavřenými pevnostmi, ale branami nového Jeruzaléma otevřenými na všechny strany: k východu, severu, jihu i západu. Ať v nich najdou místo ti, kdo přicházejí s radostí, i ti, kdo jsou zranění; ti, kdo vědí, jak se modlit, i ti, kdo teprve hledají své první slovo, kterým by se obrátili k Bohu. Ať nikdo, kdo vstoupí do kostela, zde nenajde chlad kamene bez srdce, ale pevnost pravdy a teplo milosrdenství společenství církve,“ řekl arcibiskup v promluvě.
Celou homilii si můžete přečíst zde.
Katedrála byla po své poslední dostavbě posvěcena 12. května 1929. Význam svátku vysvětluje rektor Arcibiskupského semináře v Praze P. Radek Tichý: „Každý kostel je symbolem společenství křesťanů. Dobře to vystihují slova v evropských jazycích church či Kirche, která znamenají zároveň církev i kostel. Katedrála je symbolem společenství místní církve neboli diecéze pod vedením biskupa.
Patříme k sobě, jsme spojeni nejen místem bydliště nebo pracoviště, ale duchovními pouty. Tvoříme jedno společenství také se zemřelými, kteří zde byli před námi, se svatými, jejichž ostatky jsou v katedrále uctívány, i s těmi, kdo budou v církvi po nás. I když většina věřících má svůj domovský farní kostel, každý je zván, aby se cítil doma také v chrámu svatého Víta.“
Na závěr mše svaté arcibiskup Stanislav Přibyl také ocenil osm farníků za jejich obětavou službu medailí biskupa Antonína Podlahy. Antonín Podlaha byl kromě jiného předsedou přípravného výboru pro oslavu svatováclavského tisíciletí a dal podnět k tomu, aby k oslavám byla katedrála dostavěna. Roku 1929 o slavnosti svatého Václava pak dokončenou katedrálu otvíral.
O letošní medaili biskupa Antonína Podlahy obdrželi:
Pan Karel HRDINA, který ve vlašimské farnosti, díky své zručnosti kromě jiného léta pomáhá s péčí o kostel, faru či farní zahradu.
Pan Antonín KANDLER, který ve farnosti Jince 70 let působil jako regenschori a varhaník v tamějším kostele. Medaili za něj přebírá paní Veronika Vinklerová.
Paní Věra KARELOVÁ, která v kobyliské farnosti kromě jiného léta hlídala děti při farních akcích, pomáhala s vařením a nyní je kostelnicí.
Paní Jana MĚKOTOVÁ, která ve farnosti Kralupy nad Vltavou řadu let učila náboženství, vedla scholu a dodnes působí jako varhanice a kostelnice.
Pan František NEDBAL, který ve smíchovské farnosti léta rediguje a tiskne farní zpravodaj, zpívá ve sboru a je fotografem spolku Člověk a víra.
Paní Jaroslava STRNADOVÁ, která jak v divišovské, tak hrádecké farnosti více než 25 let vzorně a svědomitě vede účetnictví
Paní Marie SVOBODOVÁ, která v nymburské farnosti kromě jiného léta pomáhá s údržbou kostela ve Všejanech, zvoní v tamější zvonici a vozí seniory na farní akce.
Pan Bohuslav ZAVŘEL, který v divišovské farnosti téměř 40 let hraje na varhany a také skládá duchovní hudbu.