Vyšší arcibiskup Ševčuk: Čelíme „cholodomoru“, genocidě mrazem

U příležitosti bolestného výročí ruské invaze na Ukrajinu poskytla hlava Ukrajinské řeckokatolické církve, vyšší arcibiskup Svjatoslav Ševčuk, rozhovor o aktuální situaci v zemi. Popisuje v něm novou formu utrpení, kterému čelí obyvatelé Kyjeva v mrazivé zimě bez elektřiny a tepla, i nezdolnou naději, kterou čerpají z víry a vzájemné solidarity.

Vaše Blaženosti, od začátku války na Ukrajině uplynuly čtyři roky. Co byste chtěl při této příležitosti říci?

Řekl bych, že jde o tragické výročí. Nikdo by si nepředstavoval, že v Evropě bude válka trvat čtyři roky. A když mluvíme o čtyřech letech, máme na mysli pouze rozsáhlou ruskou invazi. Válka totiž začala už v roce 2014 okupací Krymu a části východního Donbasu. Stojíme tváří v tvář skutečné tragédii, která se v posledních měsících dále zhoršuje. Počet mrtvých a zraněných civilistů stále roste. Mohu říci, že ani na začátku invaze v roce 2022 nebyla situace tak dramatická jako dnes, zejména během letošní zimy v hlavním městě.

Jak žijí lidé v Kyjevě a jak církev pomáhá těmto výzvám čelit?

V Kyjevě prožíváme skutečnou tragédii, kterou někteří dnes nazývají „cholodomor“ – od ukrajinského slova cholod, což znamená mráz. Všichni známe slovo „hladomor“, genocidu vyvolanou hladem; nyní však čelíme jiné formě genocidy spojené se zimním mrazem. Tato zima je nejmrazivější za poslední desetiletí, teplota v Kyjevě klesla až na dvacet stupňů pod nulu. Rusové metodicky ničí životně důležitou infrastrukturu. V našem sousedství není plyn, vaří se na elektřině, která je nutná i k čerpání pitné vody do výškových budov. Když teplota klesla pod minus dvacet, potrubí zamrzlo a popraskalo.

Jak reagujeme? U velkých budov byla zřízena tzv. „centra nezlomnosti“: vytápěné stany s generátory, kde si lidé mohou nabít telefony a zahřát se. I v naší katedrále jsme v suterénním krytu otevřeli takové centrum. Náš generátor běží téměř dvacet hodin denně, protože z městské sítě dostáváme elektřinu jen na dvě nebo tři hodiny.

Jak církev v této fázi, charakterizované únavou, lidi doprovází?

„Když já zvítězím nad mrazem, zvítězí i Ukrajina.“

Jsme jeden lid a trpíme společně. Jsem občanem Kyjeva a mráz se neptá, jsi-li kněz nebo biskup. Z Kyjeva pozoruji, že se nedostavuje únava, která by vedla k zoufalství. Naopak, s neustálými raketovými útoky roste vůle vzdorovat. Vzpomínám na pětiletého chlapce u nás v katedrále. Když jsem se ho zeptal, jestli je mu doma zima, odpověděl: „Když já zvítězím nad mrazem, zvítězí i Ukrajina.“ To je hlas celého národa. Podle OSN byl rok 2025 pro civilisty nejsmrtonosnější od začátku invaze. Čím více se mluví o mírových dohodách, tím více krve na ukrajinské půdě teče.

Kněží pravděpodobně prožívají hlubokou empatii i proto, že sami ve svých rodinách zažili ztráty...

Jistě, neexistuje rodina, která by nezažila ztrátu blízkého. Spustili jsme program doprovázení pro naše kněze. Zjistili jsme, že mnozí si nechtějí brát volno – psychoterapeuti nám vysvětlili, že je to příznak traumatu. Doprovázíme je programem „uzdravování ran“. Ten, kdo překonal vlastní utrpení, se stává „zraněným lékařem“, který dokáže lépe vést ostatní k uzdravení.

Jak vnímáte solidaritu univerzální církve?

V roce 2025 se zdálo, že pomoc mizí, ale tato tragická zima ji znovu probudila. Když jsem poslal zprávu o „pekelné noci“ v Kyjevě kardinálu Ryśovi z Krakova, za čtyři dny už byly na cestě kamiony s generátory. Jak říká latinské přísloví: Bis dat qui cito dat – dvakrát dává, kdo dává rychle. Tyto generátory byly naléhavě nutné pro záchranu životů. Je pro nás důležité, že se v evropských farnostech o trpícím Kyjevě mluví, protože modlitba dokáže pohnout svědomím.

„Účastník pohřbu drží dýmovnici během pohřbu Oleksandra Krasikova s přezdívkou ‚Sambo‘. Krasikov byl ukrajinský voják a člen ultras fotbalového klubu Dynamo Kyjev, který padl v bitvě o Kyjev 20. února 2026 během ruské invaze na Ukrajinu.“   (AFP or licensors)

Jaké poselství byste chtěl adresovat světu?

Myslím, že čtvrté výročí této války je ostudou lidstva. Je ostudné, že se za čtyři roky mezinárodnímu společenství nepodařilo zastavit vražednou ruku agresora. Tato válka nikdy neměla začít a nyní musí skončit. Proto prosím všechny, aby dali slib Bohu i sobě: hledat cesty pokoje – cesty k míru. Každý je povolán k účasti. Musíme udělat vše pro to, aby se agresor zastavil. Orate pro nobis. Modlete se za nás.

Překlad -dv-