Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

Druhý listopadový den se tradičně připomíná jako památka zesnulých, lidově Dušičky, v katolickém liturgickém kalendáři je dnešek zapsaný jako Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Věřící se scházejí na bohoslužbách za zemřelé, hroby se už několik dní plní svíčkami a květinami.

Památka všech zemřelých je na rozdíl od Slavnosti Všech svatých (1. listopadu) vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou, tak jako všichni svatí, dokonale připraveni ke vstupu na společnou slavnost v nebi.Tedy do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, ale jsou ve fázi "očišťování". 

Církev, s odvoláním na některé biblické texty, nazývá tuto fázi  "očistcem". Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Po stanovení slavnosti Všech svatých na 1. listopad se začíná Vzpomínka na všechny zemřelé slavit v následující den. Její veřejné slavení se objevuje po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. Od roku 1915, kdy během první světové války zahynulo velké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne tři mše.

V tyto dny lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých blízkých, zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života a modlí se za své mrtvé. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané "dušičky", jimž se obdarovávali pocestní, žebráci a chudí.