13. května 1917 se třem dětem na pastvinách ve Fatimě zjevila Panna Maria. Její poselství bylo naléhavé, ale prosté: modlitba, pokání a obrácení. Od té doby uplynulo více než sto let, ale výzva Matky Boží zůstává aktuální.
Lucie Santosová a její bratranci František a Hyacinta Marto si 13. května 1917 hráli na svahu Cova da Iria, zatímco pásli ovce. Náhle spatřili záblesk světla a vzápětí, nad malým dubem, Paní v bílém – krásnější než slunce, zalitá jasem, který je celý obklopil. „Nebojte se! Neublížím vám,“ řekla jim. Představila se jako Panna Maria a požádala je, aby přicházeli na toto místo každý měsíc až do října.
Děti se ptaly, co si Paní přeje, i na osud své duše a duší nedávno zesnulých kamarádek. Panna Maria je ujistila o Boží lásce a vyzvala je: „Chcete se obětovat Bohu a snášet všechna utrpení jako zadostiučinění za hříchy a prosbu za obrácení hříšníků?“ Děti souhlasily. Panna otevřela ruce, zalila je světlem, které jim proniklo až do duše – spatřily se „v Bohu, který byl tím světlem, jasněji než v zrcadle.“
Každé další zjevení přinášelo další poselství: každodenní modlitbu růžence, oddanost Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, oběti za hříšníky a výzvu k pokání. 13. července Panna Maria dětem ukázala peklo – zážitek, který je hluboce poznamenal. „Viděli jste peklo, kam se dostávají duše ubohých hříšníků,“ řekla jim. Aby jim bylo pomoženo, žádala o úctu k jejímu Neposkvrněnému Srdci a zasvěcení Ruska. Předpověděla i druhou světovou válku – pokud se lidé neobrátí.
Děti se stávaly terčem pozornosti veřejnosti i úřadů. V srpnu jim bylo znemožněno dostavit se na místo zjevení, ale Panna Maria se jim přesto ukázala později v nedalekém Valinhos. Trvala na modlitbě růžence a znovu prosila o oběti: „Mnoho duší přichází do pekla, protože se za ně nikdo nemodlí a nepřináší oběti.“
13. října 1917 zažilo na 70 tisíc lidí tzv. sluneční zázrak. Po deštivém dni se mraky roztrhly a slunce začalo vířit a měnit barvy. Lidé padali na kolena, mnozí plakali nad svými hříchy. Zázrak byl viditelný i z okolních vesnic. Panna Maria se představila jako „Královna růžence“ a znovu vybídla k modlitbě a pokání.
Z Fatimy tak zní dodnes stejné poselství, které najdeme i v evangeliu: „Boží láska je nekonečná, ale vyžaduje odpověď – obrácení srdce.“ Panna Maria nežádá nic pro sebe – její přání jsou přáním jejího Syna. „Neurážejte Boha, byl už tolik urážen,“ zaznělo v závěrečném zjevení. To platí stále.
Fatima zůstává výzvou ke každodenní modlitbě, lásce a věrnosti Bohu, ale také nadějí a příslibem vítězství.
Zdroj: Catholica