„Základní zákon“, historie koncilního a synodálního projektu

Sekretář Dikasteria pro legislativní texty, mons. Juan Ignacio Arrieta, v rozhovoru pro vatikánská média představuje „Lex Ecclesiae Fundamentalis“. Kniha, která se v nejbližších dnech objeví v knihkupectvích, byla připraven přímo tímto Dikasteriem a publikována nakladatelstvím Libreria Editrice Vaticana.

Obsáhlé dílo o více než 1300 stranách obsahuje podstatnou část mnohaletého úsilí kanonistů o začlenění nauky II. vatikánského koncilu do normativního systému církve. Svazek nadepsaný Lex Ecclesiae Fundamentalis připravilo Dikastérium pro legislativní texty a vydalo nakladatelství Libreria Editrice Vaticana. Kniha shrnuje výstupy plenárních zasedání studijní skupiny, pracovní zasedání konzultantů, kteří se na projektu podíleli, celou řadu schemat a souhrnné zprávy o rozsáhlé konzultační práci, na které se podílel celý katolický episkopát, fakulty kanonického práva a mnoho odborníků z celého světa. Kniha je rozdělena do sedmi kapitol, které uvádí bývalý prefekt a sekretář dikasteria, arcibiskup Filippo Iannone a biskup Juan Ignacio Arrieta. Následuje obsáhlý úvod profesora Daniela Cenalmora Palanca, docenta kanonického ústavního práva na Univerzitě v Navarře. Kniha končí dokumentární přílohou, několika přílohami a podrobným rejstříkem jmen. V rozhovoru, který pro vatikánská média připravila Isabella Piro, nastiňuje mons. Arrieta její hlavní body.

Jaké jsou důvody vzniku této knihy?

Chtěli jsme zpřístupnit všem zájemcům práci, na které toto dikasterium (v různých historických podobách) pracovalo více než dvacet let. Na přípravě tohoto projektu Lex Fundamentalis se různým způsobem a v různých rolích podílely tisíce lidí z celého světa: pastýři, odborníci z oblasti kanonického práva. Tato práce, která je základem právního a teologického uvažování o nauce II. vatikánského koncilu, byla poté začleněna do platného kanonického práva. Dosud byl tento materiál zveřejňován pouze v omezené míře, a proto bylo velmi důležité jej prezentovat přehledným a systematickým způsobem, protože osvětluje celé platné církevní právo.

Kniha mapuje složitou a komplexní historii vzniku „Základního zákona církve“ (LEF). Jaké byly hlavní etapy tohoto dlouhého procesu, který trval téměř dvacet let (1964–1981)?

Můžeme rozlišit tři momenty. V prvním období, které začalo bezprostředně po koncilu a trvalo do roku 1971, byly připraveny první návrhy zákona a postupně byly vypracovány čtyři texty. Druhé období trvalo až do roku 1976: v tomto období proběhla velmi rozsáhlá konzultace vypracovaných textů, do které se zapojili biskupové celé církve, Mezinárodní teologická komise a mnoho odborníků a expertů. V našem archivu uchováváme více než 1 500 odpovědí – individuálních i kolektivních – od všech konzultovaných orgánů. V tomto období se podařilo dát zákonu identitu, která neměla obsahovat doktrinální prohlášení ani stanovovat normy ohledně podstaty církve, ale měla být pouze autoritativním interpretačním vodítkem, které by podporovalo jednotu v aplikaci dvou kodexů, latinského a východního, které byly v té době připravované. Nakonec, ve třetí fázi, bylo obrovské množství obdrženého materiálu přepracováno a následně zdokonaleno, až vznikl konečný dokument předložený papeži svatému Janu Pavlu II. v prosinci 1981. Samozřejmě ve všech třech fázích názory a připomínky k textům násobily, což vedlo ke vzniku obrovského množství materiálů a dalších zdrojů.

Pavel VI. a Jan Pavel II. pozorně sledovali celý proces přípravy LEF. Jaký byl jejich konkrétní přínos?

Z dokumentů vyplývá, že to byl svatý Pavel VI., kdo zahájil práce na „Základním zákoně církve“ na základě návrhu kardinála Döpfnera a profesora Klause Mörsdorfa z mnichovské školy. Pavel VI. byl pravidelně informován o postupu prací, také proto, že byly ústředním bodem revize kanonického a východního práva obecně. Následně svatý Jan Pavel II. chtěl pokračovat v projektu svého předchůdce v kontextu celé revize kanonického práva.

Jaký vliv měly na rozhodnutí vypracovat LEF II. vatikánský koncil a biskupská synoda?

Rozhodnutí vypracovat základní zákon vycházelo z potřeby harmonizovat obě kodifikace společnou legislativou pro východ i západ. Společná legislativa, která by byla základem pro výklad norem obou stran. Práce byly vedeny na základě dokumentů II. vatikánského koncilu a jejich význam je zřejmý, protože se jednalo o první právní reflexi koncilních textů. Biskupské synody v letech 1967 a 1971 pak poskytly příležitost zamyslet se a vyjádřit podporu iniciativě zaměřené na vypracování této normy.

Po dvou desetiletích práce však LEF zveřejněn nebyl. Kniha předkládá několik hypotéz, proč k tomuto tak bylo. Jaké jsou tyto hypotézy?

Jakkoli se v devíti návrzích textu podařilo vymezit hlavní cíl zákona – který, jak zdůrazňuji, spočíval ve spojení latinské a východní legislativy –, v průběhu let se z různých stran ozývaly různé názory, právě proto, že se jednalo o práci prováděnou vědeckou metodou, která se tedy neustále konfrontovala se všemi názory, i s těmi nesouhlasnými. Objevily se totiž i názory poukazující na negativní dopad, který by tento zákon mohl mít v ekumenické oblasti, nebo jiné, které viděly v publikaci základního zákona způsob, jak podpořit sekulární ústavnost. Nakonec se svatý Jan Pavel II. rozhodl do obou zákoníků fyzicky začlenit rozsáhlé části textu základního zákona, které v té době v textu zákoníku obsaženy nebyly. Jedná se například o části týkající se základních práv věřících, role a funkce římského papeže a biskupského kolegia atd. Jiné kánony Základního zákona nebyly do zákoníků převzaty, protože již byly v obou případech dostatečně pojednány. Zbývající části obou zákoníků však byly napsány v souladu s celkovou reflexí příslušných textů Základního zákona.

Přestože tedy práce na LEF nebyla dosud publikovaná, nevyzněla do prázdna. Můžeme tedy říci, že způsob, jakým se na LEF pracovalo, vytvořil skutečnou „metodu“ v legislativní oblasti?

Právě to je smyslem naší publikace: zpřístupnit všem zájemcům impozantní církevní reflexi, skutečně synodální, která se týká celé kanonické legislativy. Právě v průběhu prací komise, která se zabývala vypracováním Základního zákona – početná a rozhodně pluralitní komise, která sdružovala odborníky a experty z různých církevních institucí a ještě rozmanitějších myšlenkových směrů – do značné míry dozrály instituce, na nichž nyní stojí jak latinský, tak východní kodex, a byl nalezen způsob, jak harmonizovat sakramentální strukturu Církve navrženou II. vatikánským koncilem.