"Život v hojnosti" - vyšel papežský list o hodnotě sportu

U příležitosti dnešního zahájení Olympijských her, vydal papež Lev XIV. list věnovaný hodnotě sportu. Nese titul „Život v hojnosti“ (srov. Jan 10,10). Papež v něm opakuje apel na olympijské příměří a vysvětluje jeho smysl, předkládá teologický exkurz o křesťanském pojetí lidské tělesnosti a poukazuje na etické aspekty sportovních klání.

„Život v hojnosti“ – tak nadepsal papež Lev XIV. svůj list věnovaný hodnotě sportu, vydaný u příležitosti dnešního zahájení 25. zimních olympijských her. „Chtěl bych pozdravit a popřát všem, kdo jsou do těchto her přímo zapojeni a zároveň využívám příležitosti k reflexi, která je určena všem,“ píše v úvodním odstavci papež. Konstatuje, že vrcholový sport je sice výsadou nemnoha povolaných, třebaže „vzbuzuje obdiv a nadšení mnoha dalších srdcí“, nicméně sportování je pro všechny a je „zdravé pro tělo i ducha“.

Apel na Olympijské příměří

Význam sportovních klání pro lepší vzájemné porozumění, přátelství a pokoj ve světě, cituje již Olympijská charta. Do této linie patří také požadavek Olympijského příměří, jehož původ sahá až do antiky, k prvním olympiádám ve starém Řecku. V jeho základu je přesvědčení, že „účast v regulovaných soutěžích (agones) představuje individuální i kolektivní cestu ke ctnosti a dokonalosti (aretē)“, což vede k větší svornosti a společnému dobru, píše Svatý otec.

Připomíná dále, že válka, se všemi svými tragickými konsekvencemi, je opakem zdravého soutěžení, povstává z radikalizace nesouhlasu a odmítnutí spolupráce s druhým. Výsledkem je to, co máme před očima „zmařené životy, zničené sny, traumata přeživších, zničená města – jako by se lidské soužití uměle redukovalo na scénu z videohry,“ čteme v listu. A papež připomíná již slavnými slovy Jana Pavla II. před vypuknutím války v Iráku: nezapomeňme, válka je pro lidstvo vždycky prohrou. (Promluva k diplomatickému sboru, 13. ledna 2003, 4).

Lev XIV. se proto připojuje k apelu na Olympijské příměří, vyslovenému Mezinárodním olympijským výborem a planárním zasedáním OSN: „Důrazně vybízím všechny národy, aby při nadcházejících zimních olympijských a paralympijských hrách znovuobjevily a respektovaly tento nástroj naděje, kterým je olympijské příměří, symbol a proroctví smířeného světa.“

Člověk – harmonické spojení těla, duše a ducha

V dalším textu svého listu věnovaného sportu rozvíjí papež Lev teologický exkurz, který se odvíjí od titulní citace Ježíšových slov z Janova evangelia: „Přišel jsem, aby měli život a aby ho měli v hojnosti“ (srov. Jan 10,10). Jak napsal Jan Pavel II., první cestou, kterou církev kráčí, při plnění svého poslání, je lidská osoba. Podle křesťanské vize tedy musí člověk zůstat v centru také pokud jde o sport a všechny jeho podoby.

Papež si všímá obrazů ze světa sportu, které se objevují u sv. Pavla, a v návaznosti na něho také u dalších autorů, využívajících metafory atletického úsilí k popisu duchovního života. Připomíná, že hlavní proud křesťanské teologie bojoval proti dualistickým filosofiím, gnosticismu a manicheismu, s jejich negativní vizí lidského těla a zdůrazňoval, že člověk je jednotou těla, duše a ducha. „Křesťanští teologové se odvolávali k základním přesvědčením víry: Boží dobrota stvořila svět, skutečnost, že Slovo se stalo tělem a vzkříšení člověka v jeho harmonickém spojení těla a duše.“

Tyto konotace jsou významné pro rozvoj kultury, ve které má lidská tělesnost plně své místo, ať už jde o poutě, procesí, posvátná dramata, svátosti nebo modlitba, do níž jsou zapojeny výtvarné projevy lidského génia.

Výchova člověka v jeho celistvosti

V historickém exkurzu papež připomíná spisy Huga od sv. Viktora a sv. Tomáše Akvinského zmiňující význam pohybu, hry a odpočinku. Cituje humanistu Michela de Montiagne, „Nevychováváme duši, nevychováváme tělo: vychováváme člověka“ a poukazuje na místo tělovýchovy v jezuitských školách, ale dokonce i v Konstitucích a v Ratio Studiorum Tovaryšstva Ježíšova. Na této vlně pak pokračovali velcí vychovatelé od sv. Filipa Neri po sv. Jana Bosca.

Moderní doba přinesla další rozvoj v pozitivním vnímání sportu v rámci širšího kulturního kontextu. Jan Pavel II. slavil dvě Jubilea sportu (12. dubna 1984 a 29. října 2000). V rámci právě ukončeného Svatého roku 2025 projelo Vatikánskými zahradami symbolicky při své poslední etapě Giro d’Italia.

Církev je povolána k pastorační péči

V širším kontextu papež také připomíná, že církev má být pastoračně přítomna ve sportovní sféře a nabízet doprovázení, rozlišování a naději. Jako příklad uvádí Athletica Vaticana, oficiální tým Svatého stolce založený v roce 2018 pod vedením Dikasteria pro kulturu a vzdělávání, který svědčící o tom, „jak lze sport prožívat také jako církevní službu“.

„Tímto způsobem se sport může skutečně stát školou života, kde se všichni mohou naučit, že hojnost nepochází z vítězství za každou cenu, ale ze sdílení, z respektování druhých a z radosti ze společné cesty.“

Sport slouží společnému dobru a osobnímu rozvoji

Lev XIV. konstatoval, že církev má být zejména blízko amatérským sportovním aktivitám, které sice často postrádají materiální prostředky, ale jsou bohaté pokud jde o lidské vztahy. Ve svém listu papež Lev vyzývá církev, aby byla konkrétně přítomná a nabízela doprovázení, rozlišování a naději. Tímto způsobem, jak říká, se sport může skutečně stát školou života, která učí, že hojnost nepochází z vítězství za každou cenu, ale ze sdílení, respektování druhých a radosti ze společné cesty.

Vyzývá také k „osvobození sportu od reduktivních mentalit, které by jej proměnily v pouhou podívanou nebo produkt“.

Papež rovněž varuje před zneužíváním sportu k politickým nebo finančním účelům a naléhavě žádá, aby zůstal věrný svému poslání sloužit osobnímu rozvoji a společnému dobru.