Po čtyřech letech konfliktu žije přibližně 10 milionů Ukrajinců daleko od svých domovů. Potřeba humanitární pomoci narůstá – jak pro ty ve vnitřním exilu, tak pro uprchlíky v zahraničí. Ekonomické i psychologické obtíže se přitom stále zhoršují. Navzdory všemu je jejich touha po návratu domů stále silná.
Válka na Ukrajině vstupuje do pátého roku a zanechává za sebou nejen bojem zmítaná území, ale především zničené životy a roztříštěné komunity. Domy, školy, nemocnice a energetická infrastruktura jsou nadále cílem útoků, což má pochopitelně dopad na civilní obyvatelstvo. Podle Mise OSN pro monitoring lidských práv na Ukrajině byl rok 2025 pro obyvatele nejzhoubnější: přes 2500 lidí přišlo o život a více než 12 000 jich bylo zraněno. Tato čísla potvrzují fakt, že řešení stávajícího konfliktu je stále v nedohlednu, a upozorňují na intenzivnější útoky a jejich zhoršující se dopad na základní infrastrukturu.
V současnosti žije přibližně 10 milionů Ukrajinců mimo své domovy. 3,7 milionů z nich patří k tzv. vnitřním exulantům: opustili oblasti přímého konfliktu, setrvávají však na území státu. Dalších 5,9 milionů hledá útočiště v zahraničí. „Příliv ukrajinských uprchlíků do zahraničí je stále realita,“ vysvětluje Elisabeth Haslundová, mluvčí UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) na Ukrajině. Hlavním důvodem je nadále nedostatek bezpečí, zhoršený nadto energetickou krizí v důsledku neustálého bombardování infrastruktury. Podle údajů Eurostatu poskytla v roce 2025 EU spolu s dalšími zeměmi Schengenského prostoru (Islandem, Lichtenštejnskem, Norskem a Islandem) ukrajinským občanům 670 000 dočasných povolení k pobytu, tj. o 12 % méně než roku 2024.
Přímo na území státu potřebuje přinejmenším 11 milionů lidí humanitární pomoc. Za těmito čísly se skrývají konkrétní potřeby: jídlo, přístřeší, lékařská péče, psychologická podpora a přístup k základním službám. Většina vnitřních exulantů se stále koncentruje ve východních oblastech, zvl. v regionech Charkov a Dnipro, ve snaze zůstat tak blízko svým původním domovům, jak je to možné. Hlavní město Kyjev je rovněž pod tlakem v důsledku neustálého proudu uprchlíků. K nejpalčivějším potížím nadále patří ubytování, a to především pro staré a zranitelné lidi. Mezi prioritami pro UNHCR je ubytování a zdravotní péče pro ty, kdo nemají jiné možnosti.
V druhé polovině roku 2025 se rizika pro exulanty a další zranitelné skupiny zvýšila. Navzdory bombardování a každodenním těžkostem však lidé nadále chodí do práce a vodí své děti do školy. Tato přizpůsobivost by se však neměla stát normou. V pozadí za zjevnou schopností přizpůsobit se zůstává skryt neustálý tlak, především psychologický. Až 42 % uprchlíků vypovídá o potížích spojených s mentálním zdravím; tato čísla jsou ještě vyšší mezi lidmi vyššího věku, chronicky nemocnými a z neúplných rodin.
Navzdory všemu se již přibližně 1,4 milionů uprchlíků vrátilo na Ukrajinu a zůstává zde nejméně tři měsíce. To je znamením touhy vrátit se domů, jakmile to situace umožní. Podle nejnovějšího průzkumu UNHCR doufá 61 % uprchlíků v zahraničí a 73 % vnitřních exulantů, že se jednoho dne bude moci vrátit domů. Nicméně počet lidí, kteří definitivně rezignovali na návrat do míst, odkud pocházejí, je také na vzestupu. UNHCR již přispěl na opravu 55 tisíc domů poškozených boji. Finanční potíže, zhoršené nedávnými přetržkami v mezinárodní spolupráci, však omezují možnosti intervence: méně zdrojů znamená méně lidí, jimž by bylo možné pomoci. Frontová linie se nadále zvolna posouvá. Nejhlubší zlom však nemá zeměpisnou povahu: prochází životy milionů lidí, kteří se nacházejí „ve vzduchoprázdnu“ mezi čekáním na mír a potřebou přebudovat budoucnost daleko od domova.
Zdroj: Vatican News (anglofonní sekce)