60 let koncilní konstituce o liturgii Sacrosanctum Concilium

4. prosince 1963 papež Pavel VI. vyhlásil koncilní konstituci Sacrosanctum Concilium věnovanou liturgii, první ze čtyř konstitucí, které vzešly z Druhého vatikánského koncilu. Právě od ní se odvíjela liturgická reforma, která následovala po koncilu. Konstituce Sacrosanctum Concilium ve svých hlavních liniích směřovala ke "zjednodušení" liturgie a zavedla národní jazyky.

Hluboký význam této koncilní konstituce vysvětloval při jedné ze svých posledních generálních audiencí papež Benedikt XVI, který se jako mladý profesor a asistent kolínského arcibiskupa kardinála Josepha Fringse koncilu účastnil.

Skutečnost, že první konstituce byla věnována právě liturgii, byla významná, protože se v tom "projevil "Boží primát”, vysvětloval Benedikt XVI. “Někteří kritizovali, že koncil mluvil o mnoha věcech, ale ne o Bohu. Koncil však o Bohu mluvil! A jeho první a podstatný projev promlouval o Bohu a otevřel celý lid, všechen svatý lid, k uctívání Boha při společném slavení liturgie Těla a Krve Kristovy. V tomto smyslu, kromě praktických faktorů, které odrazovaly od toho, aby se hned začalo s kontroverzními tématy, to byl, řekněme, skutečně čin Prozřetelnosti, že na začátku koncilu je liturgie, Bůh a adorace".

Mezi základní myšlenky patřilo in primis – pokračoval Benedikt XVI – "velikonoční tajemství jako střed křesťanského bytí, a tedy křesťanského života, roku, křesťanského času, které nachází výraz ve velikonoční době a v neděli, která je vždy dnem zmrtvýchvstání. Znovu a znovu začínáme svůj čas Vzkříšením, setkáním se Zmrtvýchvstalým, a ze setkání se Zmrtvýchvstalým vycházíme do světa. V tomto smyslu je nešťastné, že jsme dnes z neděle udělali víkend, vždyť neděle je první den, je to začátek; vnitřně musíme mít na paměti, že je to začátek, začátek Stvoření, je to začátek nového stvoření v církvi, setkání se Stvořitelem a se Zmrtvýchvstalým Kristem. Rovněž tento dvojí smysl neděle je důležitý: je to první den, tedy svátek stvoření, stojíme na základech stvoření, věříme v Boha Stvořitele; a zároveň je to setkání se Zmrtvýchvstalým, který obnovuje stvoření; jeho pravým cílem je vytvořit svět, který je odpovědí na Boží lásku."

Konstituce Sacrosanctum Concilium také – jak zdůrazňoval papež Benedikt XVI. – potvrdila principy "srozumitelnosti: namísto uzavření se do jazyka, který není všeobecně znám, nemluví se jím, a také aktivní účasti. Bohužel i tyto zásady byly špatně pochopeny. Srozumitelnost neznamená trivialitu, protože velké texty liturgie, i když jsou díky Bohu pronášeny v mateřském jazyce, nejsou snadno srozumitelné, potřebují neustálou formaci křesťana, aby rostl a vstupoval stále hlouběji do tajemství, a tak mohl rozumět. A dokonce i Boží Slovo – když si vezmu, jak den co den čtu Starý zákon, nebo i Pavlovy listy nebo evangelia: kdo by mohl říci, že jim hned rozumí jen proto, že jsou v jeho vlastním jazyce? Pouze trvalá formace srdce a mysli může skutečně vytvořit srozumitelnost a účast, která je víc než vnější aktivitou, která je vstupem osoby, mé bytosti do společenství církve, a tím do společenství s Kristem."

A poselství italským biskupům Benedikt XVI. s odvoláním na Sacrosanctum Concilium vybízel, aby si "vážili liturgie jako trvalého zdroje výchovy k dobrému životu podle evangelia. Uvádí nás do setkání s Ježíšem Kristem, který slovy a skutky neustále buduje církev a formuje ji k hlubokému naslouchání, bratrství a poslání. Obřady promlouvají svou vnitřní smysluplností a sdělností a vychovávají k vědomé, aktivní a plodné účasti.” (Poselství Beneddikta XVI. kardinálu Angelu Bagnascovi u příležitosti 62. plenárního zasedání Italské biskupské konference, 4. listopadu 2010).

Zdroj: Acistampa