Adventní dopis biskupa Martina Davida nemocným

Dopis ostravsko-opavského biskupa Martina Davida, vánoční promluva papeže Františka i modlitba kardinála Martiniho jsou součástí brožurky Dopis nemocným, kterou ostravsko-opavské biskupství zasílá farnostem pro předvánoční návštěvy těch, kterým nemoc návštěvu kostela znepříjemňuje nebo úplně znemožňuje. Brožurku lze stáhnout v příloze.

Milí přátelé, drazí nemocní, milí senioři, sestry a bratři,

v čase dlouhých nocí na přelomu roku k nám znovu přichází adventní a vánoční doba s radostným poselstvím o světle, které přišlo na svět, aby rozptýlilo každou temnotu. „Ejhle Hospodin přijde, a všichni svatí jeho s ním a bude v den onen světlo velké“ – zpíváme v nejznámější rorátní písni. Letos toto poselství slyšíme obzvlášť silně, protože společně uzavíráme Jubilejní rok. Byl to rok, ve kterém jsme si znovu připomínali, jak důležitá je pro nás naděje, která nám dává světlo i uprostřed slabosti a nemoci. Právě v takových chvílích se totiž ukazuje skutečná hloubka naděje. Ne takové, která se opírá o viditelné věci, ale o vztah. Tím nejdůležitějším vztahem pro skutečnou naději je vztah víry a lásky k našemu Pánu. Naděje nevychází z toho, co vidíme, ale komu patříme. Tato slova jsou velkou útěchou zejména tehdy, když se naše možnosti zmenší a zůstává jen to nejpodstatnější: vědomí, že patříme Bohu, který nás nikdy neopustí.

Betlémské Dítě, které se narodilo v chudobě a tichu, nás chce právě o tomto ujistit. Maria s Josefem, přímí aktéři vánočního příběhu, nám ukazují, že není nutné vždy rozumět tomu, co prožíváme, ale doufat v Toho, kdo drží náš život pevně ve svých rukou.

Během Jubilejního roku jsme se jako poutníci naděje vydávali do jubilejních chrámů a ke Svatým branám. V modlitbě jsme při tomto putování mysleli také na vás, kteří jste putovat nemohli. Vím o mnohých z vás, kteří jste byli spojeni s námi svou modlitbou a obětí, a za to vám chci ze srdce poděkovat. I když jste se nemohli vydat na pouť, byli jste poutníky naděje spolu s námi. Končí sice Jubilejní rok, ale naděje, kterou v Bohu máme, stále trvá. Proto přijměte i povzbuzení, že vaše každodenní zápasy a vaše trpělivost mají v putování církve velkou hodnotu. Bůh vidí každý váš „krok“ a nic z toho není zbytečné.

Milí bratři a sestry, přeji vám, aby světlo Kristova narození naplnilo vaše srdce pokojem, který překonává každou úzkost. Ať vás Bůh provází v každém dni a připomíná vám, že jste stále jeho milovanými dětmi.

Se srdcem plným vděčnosti vám žehnám a svěřuji vás do Božích rukou.

+ Martin David

biskup ostravsko-opavský