Biskup Basler bude celebrovat mši svatou za oběti železničních nehod

Vyznání víry, které se pravidelně modlíme při nedělních nebo slavnostních mších svatých nám ve svém závěru připomíná jednu z důležitých pravd naší křesťanské víry. „Věřím ve společenství svatých.“ Nejsou to jen ti, jejichž svátky a památky nám připomínají jednotlivé dny liturgického roku, ale všichni, kteří jsou v nebi, kam také my směřujeme. Je záslužné pamatovat modlitbou na naše zemřelé, a hlavně na ty, kteří naše modlitby neustále potřebují, aby i oni mohli dojít do nebeské slávy.

Nejde jen o tradiční období „dušiček“, které nám má svým pojetím naše zemřelé připomínat, ale o období celého roku. Pokud nám na našich zemřelých opravdu záleží, nestačí jen jednou za rok donést na hřbitov věnec či svíčku, ale pravidelně na ně pamatovat modlitbou. To víme všichni více než dobře a církev nás vybízí, abychom se za zemřelé nejen modlili, ale pamatovali na ně i s obětí mše svaté. Už ve Starém zákoně máme zaznamenané, konkrétně 2. Makabejská 12,43-45, jak se Juda Makabejský a jeho vojáci modlili za padlé spolubojovníky a přinášeli za ně oběti, aby je očistili od hříchů – což ukazuje na starozákonní víru v možnost pomoci mrtvým po smrti, skrze oběti.

Od roku 1839, kdy území našeho dnešního státu protkala první parostrojní železnice z Břeclavi do Brna, uplynulo takřka 187 let. V krátkém čase následovaly další železniční tratě. Železniční doprava v naší zemi přispěla k rozvoji mnoha odvětví moderního průmyslu. Stejně jako ve všech oborech lidské činnosti dochází bohužel i zde ke vzniku nežádoucích a nešťastných událostí, které znamenají ztrátu lidských životů. Je rozhodně záslužné si oběti nehod připomínat, abychom nezapomněli. Je určitě stejně tak záslužné, že v místech těchto neštěstí jsou pomníky, které nám tato neštěstí připomínají.

Na tomto místě děkuji všem, co se o tyto pomníky starají a věnují svůj čas udržování památky na železniční nehody a jejich oběti. Je to velké dílo a nanejvýš potřebné. Zapomínat bychom na tyto události rozhodně neměli.

Jak již je ovšem napsáno v předchozích odstavcích, je také nanejvýš důležité pamatovat na tyto mrtvé hlavně modlitbou a odsloužením mše svaté. Železničních neštěstí, spojených se ztrátou mnoha lidských životů se, bohužel, stalo nejen na našem území, mnoho. Od těch velmi známých, až po ty, na které se již dávno zapomnělo a připomínají je jen zarostlé pomníky podél tratí.

Myšlenkou na odsloužení mše svaté, právě za oběti železničních neštěstí, jsme se spolu s několika strojvůdci a spolupracovníky redakce časopisu Zájmy strojvůdce v poslední době zabývali. S důvěrou a prosbou o pomoc jsme oslovili pomocného biskupa olomoucké arcidiecéze Mons. Antonína Baslera. Otec biskup je původní profesí železničář. Pracoval jako pomocník strojvedoucího a poté na sdělovací a zabezpečovací distanci na Hanušovicku. Tato myšlenka ho oslovila a brzy jsme spolu domluvili všechno potřebné.

Naším úmyslem je, aby oběť této mše svaté těm, kteří při železničních neštěstích nečekaně odešli na věčnost, přispěla k odpuštění a dosažení věčného života. Na ty, kteří zahynuli při výkonu svého železničářského povolání, na ty, kteří jeli do svého zaměstnání, nebo z práce domů, a už nedojeli. Na ty, kteří jeli domů a těšili se za svou rodinou, ale už jim to nebylo dopřáno. Na všechny ty, kteří při železničních neštěstích přišli během chvilky o své životy a nestačili se usmířit se svými sousedy, s rodinou. Také za všechny ty, na které dnes již nikdo nepamatuje, ale přesto, a právě proto si naši vzpomínku a oběť mše svaté zaslouží.