Blahoslavená Marie Restituta, mučednice Krista ukřižovaného

29. října 1942 byla ve Vídni nacisty odsouzena k smrti sestra Marie Restituta, rodačka z Husovic (dnes součást Brna). Popravena stětím byla 30. března následujícího roku. Obviněna byla z „nepřátelství vůči Říši“, její skutečná vina byla věrnost Kristu až do smrti. V den rozsudku smrti si ji připomíná církev zvláště ve vídeňské arcidiecézi a v brněnské diecézi.

Marie Restituta se narodila jako Helena Kafková 1. května 1894 v obci Husovice (později městě, nyní části Brna) jako dcera ševce Antonína Kafky a jeho ženy Marie rozené Stehlíkové. Pokřtěna byla ve farním kostele V Brně-Zábrdovicích. Již po dvou letech se však její rodina přestěhovala do Vídně, kde před lety Kafkovi slavili svatbu.

Ve Vídni mladá Helena nejprve pracovala jako služebná a kuchařka, později byla trafikantkou a nakonec nemocniční ošetřovatelkou. V nemocnici se setkala s kongregací sester III. řádu sv. Františka od křesťanské lásky (lidově zvané „Hartmannky“), do níž roku 1914 vstoupila. 23. října 1915 přijala řeholní jméno Marie Restituta. Od roku 1919 působila v nemocnici v Mödlingu nedaleko Vídně jako oblíbená a respektovaná sálová sestra a instrumentářka.

Po anšlusu Rakouska roku 1938 se začala i na nově obsazeném území prosazovat nacistická protikřesťanská politika, kvůli níž se Marie Restituta dostala do konfliktu s novými nadřízenými v nemocnici. Zásadně odmítala odstranit z nemocničních pokojů kříže navzdory snahám fanatických nacistů mezi nemocničním personálem; nechtěla nahradit Kristův kříž křížem hákovým. Jeden z nich na ni později učinil udání pro hanobení Říše – v jejím odpadkovém koši se našel průklepový papír s otiskem posměšné protinacistické básničky.

Marie Restituta byla zatčena přímo na operačním sále 18. února 1942 (na Popeleční středu) a následně odsouzena k smrti; rozsudek byl vynesen 29. října 1942. Na popravu čekala pět měsíců, její vyrovnané chování a laskavost si získaly její spoluvězenkyně, z nichž ty, které nacismus přežily, o ní i po letech mluvily s velkou úctou a obdivem, včetně několika přesvědčených komunistek.

Marie Restituta výslovně odpustila všem, kdo měli na jejím zatčení i odsouzení podíl, což potvrdila i v dopisech na rozloučenou. Bylo jí nabídnuto omilostnění, pokud by vystoupila ze své kongregace – to ovšem odmítla. Na smrt šla se slovy: „Jdu k slavnosti: Pro Krista jsem žila, pro Krista umírám!“ A svými posledními slovy se obrátila na kněze, který ji doprovázel ke gilotině: „Otče, udělejte mi na čelo znamení kříže.“ Dne 30. 3. 1943 v 18.21 byla popravena. Vězeňský duchovní napsal po její smrti do úmrtní knihy: „Svým příkladným chováním v cele smrti přivedla několik spoluvězeňkyň do katolické církve.“

Beatifikační proces Marie Restituty byl zahájen ve vídeňské arcidiecézi roku 1988. Deset let poté, 21. června 1998 ji beatifikoval sv. Jan Pavel II. při návštěvě Vídně. Její liturgická památka se slaví zvláště v diecézích vídeňské a brněnské.

zdroj: Encyklopedie Brna