Blahoslavený císař Karel I.

Císař a král Karel I. Habsburský (1887–1922) byl posledním panovníkem Rakousko-uherské monarchie. Ve svém krátkém, ale hlubokém životě spojil osobní víru s politickým povoláním a dodnes je inspirací nejen pro křesťany, ale i pro evropské státníky.

Karel se narodil 17. srpna 1887 v Persenbeugu nedaleko Vídně. Od dětství byl veden k víře, k lásce k eucharistii a k Božskému Srdci Ježíšovu. Měl blízký vztah k českým zemím – část mládí strávil na Pražském hradě, vojenskou službu vykonával u dragounů v Chudeřicích a studoval také na pražské univerzitě.

V roce 1911 se oženil se Zitou von Bourbon-Parma. Manželství, uzavřené z opravdové lásky, bral jako cestu společného následování Krista. Spolu vychovali osm dětí.

Uprostřed první světové války se po smrti Františka Josefa I. stal císařem. Vnímal své poslání jako svatou službu národům. Již v roce 1917 se jako jediný evropský státník pokusil o nastolení míru. Snažil se o federalizaci monarchie, prosazoval sociální zákonodárství a chtěl přemoci nacionalismus, aby se v Evropě budovalo společenství založené na spolupráci a úctě k důstojnosti každého člověka. Jeho úsilí však nenašlo porozumění.

Rozpad monarchie v roce 1918 znamenal konec jeho vlády. Karel nikdy formálně neabdikoval – svou úlohu chápal jako pověření od Boha. V roce 1919 odešel do exilu ve Švýcarsku, později byl internován na ostrově Madeira. Žil zde v chudobě s rodinou v nevyhovujících podmínkách a ve 34 letech zemřel na zápal plic. Svou nemoc přijal jako oběť za mír a jednotu národů. Jeho poslední slova patřila manželce Zitě: „Nekonečně tě miluji.“

Za svého života Karel odpouštěl svým nepřátelům a v utrpení se cele odevzdával do Boží vůle. Blahořečen byl papežem sv. Janem Pavlem II. dne 3. října 2004 v Římě. K potvrzení jeho svatosti přispělo zázračné uzdravení polské řeholnice Zity Marie Gradowské, která po modlitbě k císaři Karlovi byla osvobozena od dlouholetých bolestí a nemocí.

Zdroj: Catholica