Papež Damas I. – patron latinské liturgie

Damas I. patří k nejvýznamnějším římským biskupům 4. století. V roce 366 byl ve svých jedenašedesáti letech zvolen papežem poté, co dlouhá léta působil jako jáhen a blízký spolupracovník papeže Liberia. Právě s ním sdílel i vyhnanství, během něhož pravděpodobně přijal kněžské svěcení. Za jeho pontifikátu vznikl pojem Apoštolský stolec a poprvé se výrazněji projevilo právo římského biskupa nad celou církví.

Liberiovo úmrtí v roce 366 vedlo v Římě ke dvojí volbě. Většina kléru i věřících uznala jako legitimního nástupce právě Damase. Malá, ale hlasitá skupina kněží v Zátibeří však aklamací vybrala vzdoropapeže Ursina. Konflikt rychle přerostl v otevřené násilí a zanechal za sebou mrtvé. Damas, povolaný do úřadu 1. října v Lateránu, nesl tuto situaci bolestně, přesto však nemohl v zájmu jednoty církve ustoupit.

Následovala léta napětí, soudních sporů a intrik. Ursinovy skupiny obsazovaly římské chrámy, docházelo ke krvavým střetům a nakonec musel zasáhnout i císař. Damas byl obviněn z morálního provinění, avšak císař Gratian jej očistil a nařídil vyhnání iniciátorů pomluv.

Damas musel v Římě i mimo něj čelit rozsáhlému spektru herezí: ariánům, novaciánům, montanistům, sabelliánům či donatistům. Do obtížné náboženské situace zasahoval také prefekt Praetextatus, který se snažil oživit umírající pohanství.

Podporu nalezl Damas ve významných osobnostech své doby, především u Ambrože Milánského a sv. Jeronýma. Ten mu psal z Antiochie s jednoznačným ujištěním věrnosti římskému stolci: „Kdo je se Stolcem Petrovým, je i se mnou.“ Damas jej později pověřil zásadním úkolem – revizí starolatinského překladu Písma, z níž vznikla Vulgáta, dodnes základní text latinské biblické tradice.

Významné bylo také císařské rozhodnutí Theodosia z roku 380, které určilo, že víra nicejského koncilu – tak, jak ji učí římský biskup – je závazná pro celou říši. O rok později na cařihradském koncilu byla tato víra znovu potvrzena.

Za Damase se církev začala jednoznačněji vymezovat vůči množství apokryfních spisů a náboženských textů, které se v té době šířily. Na synodě roku 382, jíž se účastnil i Jeroným, byly přesně pojmenovány knihy kanonické a církev definovala také učení o Duchu svatém a jeho darech.

Papež Damas se významně zasloužil o obnovu římských katakomb a kultu mučedníků. Nechal vyhledat, označit a upravit desítky hrobů – více než padesát z nich opatřil veršovanými nápisy, které vytvořil jeho přítel a rytec Dionysius Filocalus. Díky této práci dodnes známe mnoho míst spojených s raným křesťanstvím.

Damas rovněž postavil nové chrámy, zejména baziliku sv. Vavřince, a při ní založil první prostory určené pro církevní archiv.

Navzdory bouřlivé době byl Damas považován za člověka pokoje. Usiloval o čistotu života, o svatost a o zachování jednoty s Bohem i lidmi. Podle svědectví sv. Jeronýma byl „panenským učitelem v panenské Církvi“. Trval na vnitřním řádu, trpělivosti a osobní kázni. Jeho život ukazuje, že pokoj nevzniká absencí konfliktů, ale věrností pravdě uprostřed nepokojů.

Po osmnácti letech a dvou měsících pontifikátu zemřel 11. prosince 384, přibližně v osmdesáti letech. Byl pohřben v bazilice sv. Vavřince, kde dnes spočívají jeho přenesené ostatky. 

Zdroj: Catholica