„Chtěl bych vás pozvat k cestě smíření,“ zazní v pastýřském listu

Ostravsko-opavská diecéze vstupuje do postní doby s nabídkou Cesty smíření. Program připravený pro první čtyři týdny postní doby přináší otázky na každý den, které vycházejí z podobenství o Milosrdném Samařanovi.

Milí bratři a sestry,

v letošním roce si připomínáme třicet let od vzniku naší diecéze. Je to jistě důvod k vděčnosti, ale také příležitost k zastavení se a rozlišování. Výročí samo o sobě není cílem. Spíše nás zve k otázce, z čeho má vyrůstat naše budoucnost a jakou cestou nás dnes Pán chce vést.

Jak už jsem napsal na konci Jubilejního roku 2025, chceme toto výročí prožívat ve světle Ježíšových slov: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ Připomínají nám, že církev je především společenstvím – společenstvím lidí, kteří se setkávají, naslouchají si a sdílejí víru.

Podobně jako Ježíš se nebojme vstoupit do zkušenosti pouště, abychom pravdivě poznali, co je v nás i kolem nás.

Jako společenství dnes, na první neděli postní, stojíme na počátku cesty, která nás skrze očistu života vede k radosti Velikonoc. Evangelium této neděle nám ukazuje Ježíše, který je veden Duchem na poušť, aby tam čelil pokušením. Neutíká před nimi, ale zůstává v pravdě, v tichu a v důvěře před Otcem. Poušť se tak stává místem, kde se rodí vnitřní svoboda a kde se znovu upevňuje vztah s Bohem.

Právě ve světle této evangelní události a u příležitosti výročí diecéze bych vás chtěl pozvat na postní cestu smíření. Podobně jako Ježíš se nebojme vstoupit do zkušenosti pouště, abychom pravdivě poznali, co je v nás i kolem nás. Všude tam, kde jsou „dva nebo tři“ – mohou vznikat napětí, neporozumění a spory, které vyžadují smíření. Budoucnost neroste ze zapomnění, ale ze smíření.

Cesta smíření se týká minulosti naší diecéze. Žijeme na území, jehož dějiny nesou mnoho bolestí: války zde zanechaly hluboké stopy, došlo k odsunu německého obyvatelstva, k národnostním i mezikonfesním napětím, k perzekuci věřících v době totality. Tyto a mnohé další rány patří k historii území, v němž žijeme. Cílem není znovu otevírat staré rány, ale přiznat pravdu o tom, co se stalo, a svěřit ji Bohu, který uzdravuje a dává nový začátek.

Cesta smíření se konkrétně dotýká i našich farností. Každé společenství má svou paměť, své radosti i bolesti, svá napětí a konflikty. Proto vás povzbuzuji, abyste se ve farnosti – například v pastoračních radách, při otevřených setkáních nebo jinou vhodnou formou – ptali: kde dnes vnímáme potřebu smíření právě u nás?

Někde to může být vztah k minulosti, jinde oblast ekumenických vztahů, jinde dlouhodobé osobní spory, napětí v obci či zkušenosti, které zranily důvěru. Nejde o to vše veřejně rozebírat, ale poctivě rozlišovat před Bohem, co v našem společenství volá po uzdravení. Věřím, že najdete i konkrétní kroky, jak na volání po smíření odpovědět. Bez ochoty odpouštět se společenství uzavírá do sebe.

Zároveň se cesta smíření dotýká i našich osobních životů, rodin a vztahů mezi námi. Dotýká se našich vlastních omylů, zranění i vin. Smíření začíná tam, kde si dovolíme pravdivě pojmenovat to, co nás tíží, a s důvěrou to vložit do Božích rukou. I v situacích, kdy je smíření těžké, může být postní doba příležitostí k novému rozhodnutí nezavírat srdce, vzdát se touhy po odplatě a svěřit Bohu to, co sami změnit nedokážeme.

Chci vás povzbudit, abyste se během celé postní doby vydali na osobní cestu smíření. Pomocí k tomu mohou být připravené materiály k rozjímání nad podobenstvím o marnotratném synu. Tento příběh nám připomíná, že návrat je vždy možný a že Otec vyhlíží každého, kdo se k němu vydá, byť jen malým krokem. Materiály ke každodennímu zamyšlení jsou k dispozici na webu naší diecéze. (Stručná verze na letáčku je ke stažení ZDE).

Od dnešní neděle se jako společenství diecéze vydáváme na cestu smíření. Během postní doby nás na této cestě budou provázet nedělní mešní přímluvy, v nichž budeme Bohu svěřovat oblasti, které v naší diecézi potřebují uzdravení a smíření. Tato cesta vyvrcholí na pátou neděli postní ve farnostech Dnem smíření. Den před tímto vrcholem, v sobotu odpoledne, se uskuteční Večer smíření v konkatedrále Panny Marie v Opavě. Bude zde prostor pro osobní i společnou modlitbu za smíření, naslouchání Božímu slovu i možnost přijetí svátosti smíření.

Přeji si, aby výročí naší diecéze nebylo jen ohlédnutím zpět, ale skutečným posílením našeho společenství. Abychom se znovu učili být „dvěma nebo třemi“ shromážděnými v Kristově jménu – v rodinách, ve farnostech i v celé diecézi.

Přeji si, aby výročí naší diecéze nebylo jen ohlédnutím zpět, ale skutečným posílením našeho společenství. Abychom se znovu učili být „dvěma nebo třemi“ shromážděnými v Kristově jménu – v rodinách, ve farnostech i v celé diecézi. Tam, kde dáváme prostor smíření a odpuštění, může Ježíš konat uprostřed nás a naplnit nás poznáním pravdy, vzájemnou jednotou a pravou vnitřní svobodou.

Svěřuji celou naši diecézi přímluvě Panny Marie a vyprošuji vám odvahu projít „pouští“ postní doby s důvěrou, že Bůh nás vede k obnovenému společenství a k životu.

Váš + biskup Martin