„Patris corde“ – apoštolský list věnovaný sv. Josefu

Milovaný otec, citlivý otec, poslušný a přívětivý, otec tvořivě odvážný, setrvávající ve stínu – těmito přívlastky charakterizuje papež František sv. Josefa v apoštolském listu „Patris corde – Otcovským srdcem“, zveřejněným dnes u příležitosti 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za Ochránce všeobecné církve. Dekretem Quemadmodum Deus, podepsaným 8. prosince 1870, přiřkl tento titul Mariinu snoubenci blahoslavný papež Pius IX. A papež František počínaje dnešním dnem vyhlašuje zvláštní rok věnovaný Ježíšovu pěstounovi.
Publikováno: 8. 12. 2020 14:45

Foto: Vatican News

Sv. Josef jako vzor skryté činorodosti

Uprostřed současné celosvětové  krize „můžeme zakoušet, že naše životy jsou spřádány a neseny obyčejnými lidmi, kteří jsou obvykle opomíjeni a nevyskytují se na titulních stranách novin a časopisů, ani na velkých přehlídkách nejnovějších show [...] Kolik jen lidí denně prokazuje trpělivost a dodává naději, snaží se nerozsévat paniku, nýbrž sdílenou odpovědnost,“ píše papež. Právě tak jako sv. Josef, muž stojící mimo pozornost, „diskrétní a skrytý člověk“, v němž můžeme hledat „přímluvce, pomocníka a průvodce těžkými časy. Svatý Josef nám připomíná, že všichni ti, kdo se zdánlivě skrývají nebo jsou v „druhé linii“, mají výjimečně činný podíl na dějinách spásy. Svatý Josef vyjádřil své otcovství konkrétně, když „učinil ze svého života službu, obětoval ho mysteriu vtělení [...] cele odevzdal sebe, svůj život a svoji práci, přetvořil svoje lidské povolání k rodinné lásce v nadlidskou oběť sebe, svého srdce a všech schopností, v lásku danou do služeb Mesiáše“. Právě kvůli této jeho „roli v dějinách spásy je sv. Josef otcem, jehož křesťanský lid vždy velmi miloval“ (1). V něm „Ježíš vnímal Boží něhu“, která nám dovoluje přijímat naši slabost, skrze niž se uskutečňuje většina Božích plánů.Pravda, která je od Boha, nás nezavrhuje, nýbrž akceptuje, objímá, podpírá a odpouští nám.“ (2) Josef je otcem také v poslušnosti Bohu. Jeho přitakání Božímu plánu zachraňuje Marii a Ježíše a učí „činit vůli Otce“, ve poslupráci na „velkém tajemství vykoupení“ (3).

Křesťanský realismus je statečným přijetím skutečnosti

Svatý Josef je také přívětivým otcem, který „přijímá Marii bez předběžných podmínek“, což je velmi důležité také dnes – pokračuje František -  „v tomto světě, kdy je psychologické, verbální i fyzické násilí páchané na ženě evidentní“. Mariin snoubenec je také tím, kdo v důvěře v Pána přijímá do svého života události, kterým nerozumí. Nepoddává se zklamání, nereaguje vzpourou, nechává stranou své úsudky, „neupadá do trpné rezignace, nýbrž odvážně a statečně se nasazuje“. Jakoby mám Bůh skrze sv. Josefa opakoval „Nebojte se!“. Vede nás k tomu, abychom se statečností zakořeněnou v naději dávali prostor tomu, co jsme si sami nezvolili. „Takovýto způsob akceptace života nás uvádí do hlubšího smyslu. Život každého z nás se může zázračně obrodit, najdeme-li odvahu jej žít podle toho, co nám ukazuje evangelium. A nezáleží na tom, zda se všechno zvrtlo špatně a zda už je něco nevratné. Bůh může dát rozkvést květům mezi kameny,” píše František v listu “Patris corde”. Křesťanský realismus totiž nic neodmítá, protože „skutečnost ve své tajemné nezvratnosti a složitosti je nositelkou smyslu existence v jejích světlých i stinných stránkách“. Josef nás tedy učí, že věřit neznamená nacházet snadná „útěšná řešení“; on totiž „nehledal zkratky“ nýbrž stavěl se čelem ke skutečnosti a přijímal za ni odpovědnost. Podobně také jeho příklad vede k přijímání druhých, takových, jací jsou, a „k náklonnosti ke slabým, protože Bůh volí to, co je slabé“. (4)

Umění měnit problémy v příležitosti

Apoštolský list dále vyzdvihuje „tvůrčí odvahu“ sv. Josefa, která „umí měnit problém v příležitost a vždycky dává přednost důvěře v Prozřetelnost. Zdá-li se někdy, že nám Bůh nepomáhá, neznamená to, že nás opustil, nýbrž že důvěřuje nám a tomu, co můžeme navrhnout, vynalézt a najít.“ Josef je nucen řešit rovněž běžné rodinné problémy, když se ocitl v Egyptě a musel zabezpečit život Svaté rodiny. „Myslím, že v tomto smyslu je svatý Josef opravdu zvláštním patronem všech, kdo musejí opouštět svoji vlast kvůli válkám, nenávisti, perzekucím a bídě,“ dodává papež František. Jakožto ochránce Ježíše a Marie, nemůže nebýt Ochráncem církve „protože církev je prodloužením Kristova Těla v dějinách“. „Každý potřebný, každý chudý, každý trpící, každý umírající, každý cizinec je tak „Dítětem“, které Josef stále chrání.“ Témuž se musíme od Josefa učit také my. (5)

Patron důstojnosti práce

Tesař, poctivě pracující na zajištění živobytí své rodině, nás učí také „hodnotě, důstojnosti a radosti“ plynoucí z toho, že můžeme jíst chléb, který je plodem naší práce. Papež František s odkazem na tyto rysy sv. Josefa, zdůrazňované už od encykliky Rerum novarum, poukazuje na naléhavost sociální otázky a nezaměstnanosti, rovněž v zemích, kde se žije v jistém blahobytu. „Práce se stává účastí na samotném díle spásy“ – podotýká papež. Není jen příležitostí k seberealizaci, ale také „k realizaci oné původní buňky společnosti, kterou je rodina. Rodina, které se nedostává práce, je více vystavena těžkostem, napětím, rozkolům, a dokonce zoufalému a zoufajícímu pokušení rozkladu. Jak lze mluvit o lidské důstojnosti bez snahy o to, aby měli všichni a každý možnost důstojné obživy?“ – táže se František. A vybízí „k přehodnocení našich priorit“, aby žádný člověk a žádná rodina nezůstávali bez práce. (6)

Láska prostá majetnictví

Otcem se člověk nerodí, nýbrž stává,“ nejde o to přivést dítě na svět, nýbrž přijmout je a pečovat o ně. V dnešní společnosti však naneštěstí jakoby „děti byly sirotky“, často se jim nedostává otce, který by synovi předával zkušenost života a reality. Otec nemá své děti zadržovat, věznit, vlastnit, ale uvádět je do schopnosti rozhodovat, užívat své svobody a hledat řešení. V tom se projevuje cudnost a čistota Josefova. Miluje láskou, která je prostá majetnického přístupu. Sám Bůh miluje člověka čistou láskou, dává mu také svobodu pochybit a stavět se na odpor. Logika lásky je vždycky logikou svobody a Josef dovedl milovat mimořádně svobodně. Nikdy nestavěl sebe do středu. Uměl opustit střed a činit středem  svého života Marii a Ježíše,“ poznamenává František. Josefovo štěstí spočívá v sebedarování, v jeho mlčení nenajdeme stížnosti, nýbrž projevy konkrétní důvěry. Postava Mariina snoubence je tedy mimořádně významná v dnešním světě, který potřebuje otce, ale odmítá pány – totiž ty, kdo chtějí „vlastněním druhého vyplnit svoji vnitřní prázdnotu, odmítá ty, kdo zaměňují autoritu za autoritativnost, službu za servilitu, konfrontaci za útisk, charitu za vyživování, sílu za destrukci. Každé pravé povolání se rodí ze sebedarování...“ – zdůrazňuje Svatý otec.

Františkova osobní modlitba ke sv. Josefovi

V poznámce č. 10 apoštolského listu „Patris corde“ prozrazuje papež František také jeden detail o své osobní blízkosti ke sv. Josefu. Již více než čtyřicet let denně recituje modlitbu převzatou z modlitební knížky ženské kongregace Ježíše a Marie, vydané v 19. století. Jak dodává, vyjadřuje úctu a důvěru, ale také „určitou provokaci“: „Ať mi neříkají, že jsem tě vzýval nadarmo, a poněvadž s Ježíšem a Marií můžeš všechno, ukaž mi, že tvoje dobrota je tak velká jako tvoje moc.“

Apoštolský list „Patris corde“ doprovází dekret apoštolské penitenciárie, který ohlašuje zvláštní „Rok sv. Josefa“ vyhlášený papežem a stanovuje podmínky pro získání odpustků.

Zdroj: Vatican News

Soubory ke stažení

Autor článku:
TS ČBK

Související články

Další aktuality

Covid a zdravotní postižení – nová nóta Papežské akademie Pro život

Rozhodnutí, která se týkají osob se zdravotním postižením, nejprve vyžadují naslouchání jeho nositelům. Církev by měla vypracovat magisterium o těchto otázkách, upozorňuje nová nóta Papežské akademie pro život, která nese název: „Přátelství se zdravotně postiženými lidmi: začátek nového světa“ s podtitulem „Poučení ze zkušeností osob se zdravotním postižením a jejich pečovatelů během pandemie Covidu-19“.
18.06.2021

Potraty nejsou zdravotní péče, říkají biskupové k hlasování v Evropském parlamentu

Komise evropských biskupských konferencí (COMECE) zareagovala na zprávu týkající se potratů, o které se bude v Evropském parlamentu hlasovat příští týden.
18.06.2021

Papež k Mezinárodní konferenci práce: Soukromé vlastnictví je druhotné právo

Papež František včera oslovil účastníky 109. Mezinárodní konference práce, která probíhá v Ženevě a je každoročním vrcholným setkáním členských států Mezinárodní organizace práce (ILO). Svatý stolec je stálým pozorovatelem v této specializované agentuře Spojených národů od roku 1967. Obsáhlé videoposelství, které zaznělo na vrcholném fóru, projednávajícím sociální a pracovní otázky globálního významu, dopřálo papeži prostor k tomu, aby na základě sociálního učení katolické církve požadoval uznání a zabezpečení pracujících v sektoru tzv. neformální ekonomiky a solidaritu obohacenou o přínos všech kultur, včetně domorodých a lidových.
18.06.2021

Kardinál Parolin vyzval k evangelnímu, nikoli zpolitizovanému pohledu na migranty

Vatikánský státní sekretář, kard. Pietro Parolin, vedl v bazilice Panny Marie v Zátibeří modlitební vigilii na památku migrantů, kteří přišli o život při cestě do Evropy. Vyzval přitom, abychom se nedávali vést politickým přesvědčením, nýbrž radikálním a šokujícím slovem evangelia, které nás vybízí k lásce k bližnímu.
18.06.2021

Církve si připomenou památku popravených

V pondělí 21. června v 18.00 si křesťanské církve připomenou památku 400. výročí od popravy 27 představitelů stavovského povstání na pražském Staroměstském náměstí, která následovala po porážce na Bílé Hoře.
18.06.2021