Cyklopoutníci dojeli až k papeži

Na kolech ujeli stovky kilometrů, zdolali horské průsmyky, čelili dešti i vedru – a vše završili setkáním s papežem Lvem XIV. ve Vatikánu. 127 cyklistů spojilo síly na jedinečné pouti, která se stala nejen fyzickou výzvou, ale i duchovní posilou.

Po devíti náročných etapách dorazili čeští cyklopoutníci z italské Padovy až do Říma. Trasa dlouhá kolem 760 kilometrů vedla přes města, hory i poutní místa a završila se setkáním s papežem Lvem XIV. při generální audienci na Svatopetrském náměstí.

Z Padovy vyrazilo 123 účastníků, další čtyři startovali už v České republice – z Koclířova. Ti absolvovali celkem 2 000 kilometrů během 21 dnů, vezli si veškeré vybavení včetně stanů a nocovali převážně venku. Jak vzpomíná Karel Mýl z Červeného Kostelce, nešlo jen o roviny: „Každá etapa byla náročná, na každý den jsme měli naplánováno více než 100 km a neminuly nás ani kopce jako u Mariazell.“ Zvláštním osobním cílem pro něj byla návštěva Benátek: „Byla to nádhera, i když jsem tam už několikrát byl.“

Setkání se světci dneška v Assisi

Cyklisty doprovázelo šest kněží, kteří každý den slavili mši svatou – vždy v místě, kde se cyklopoutníci nacházeli, a to ve spolupráci s místními duchovními. „I když jsme přišli na mši celý mokří, nešlo o vnější komfort, ale o vnitřní,“ popisuje Tomáš Hampapa. Ten oceňuje nejen fyzickou výzvu, ale i duchovní povzbuzení: „Potkával jsem nové lidi, kteří mě obohatili, a na některé věci jsem se začal dívat jinak.“ Assisi, kde viděl tělo bl. Carla Acutise a hrob sv. Františka, v něm zanechalo silný dojem. „Zaujalo mě, že světci nemusí být jen z dávných dob, ale že i v dnešní době jsou světci, kteří pro nás mohou být inspirací,“ uvádí Hampapa.

Pro Vojtěcha Mičaníka, který se cyklopoutě účastnil už potřetí, byla největší hodnotou letošní cesty vzájemná soudržnost. „Společné putování dokáže lidi velmi sblížit a v dobrém týmu posouvám své fyzické i psychické limity.“ Nováček týmu Cecílie Horská vzpomíná na dramatický okamžik, kdy skupinu cestou do Cantalice zastihla bouřka: našli útočiště v kostele a společně se modlili a zpívali chvály.

Potvrzení touhy po křtu

Své hluboké prožitky si odnáší i Ivana Pečivová: „Po příjezdu do Říma jsme navštívili kostel, kde se utvrdily moje obrácení a touha po křtu. Zaplavila mě Boží láska a jistota, že je vše, jak má být. Bohoslovci nám k tomu zpívali ‚Kristus vítězí‘ – bylo to dokonalé.“ Kamil Pavelka připomíná, že je už na osmé společné cyklopouti se svou manželkou. „Každá pouť nás duchovně očistí. Letos pro mě znamenala návrat do Loreta, které jsem navštívil před 30 lety. Tehdy nás papež Jan Pavel II. pozval na evropské setkání mládeže a my jsme tam jeli s partou z farnosti. Z této pouti si nejvíce odnášíme vzácné momenty z generální audience, kdy jsme se díky pořadatelům a českému velvyslanectví dostali do prvních řad a mohli prožít chvíle v blízkosti papeže. A v Assisi – přestože jsme klid města hledali marně – mě uchvátilo sborové Aleluja mladých poutníků,“ popisuje dojmy Kamil Pavelka.

V Římě poutníci završili cestu projitím všemi čtyřmi Svatými branami. V úterý, v den památky posvěcení baziliky Panny Marie Sněžné, se zúčastnili slavnostní mše právě v této bazilice.

Budíček v pět ráno a pak hurá k papeži

Středeční generální audience byla pro všechny poutníky vyvrcholením celého putování. Den začal velmi brzy – budíček v 5.00, aby mohli být už kolem půl osmé u bezpečnostních kontrol do prvních řad. Čekání na Svatého otce, který se mezi poutníky vydává v 9.00, si krátili zpěvem, modlitbou a poslechem živé hudby, která zněla před svatopetrskou bazilikou. Když se pak nad hlavami poutníků ozval jásot a zástupy začaly mávat, všichni ucítili napětí a radost – papežský papamobil se blížil. Papež Lev XIV. projížděl pomalu, zdravil věřící, žehnal a zastavoval se u lidí, aby s nimi prohodil pár slov. Cyklopoutníci měli papeže skutečně na dosah ruky.

Organizátor poutě Petr Gabriel měl čest se s ním osobně setkat a předat mu dárky – cyklodres s papežovým jménem, tenisovou raketu, poutnický balíček, slivovici a dva sportovní míče. „Když jsem řekl papeži, že nás přijelo 127, reagoval, že to je velká skupina, a zamával nám,“ ilustruje Gabriel. Papež se živě zajímal o jejich cestu a s úsměvem pozdravil celý peloton.

Atmosféra byla podle účastníků nepopsatelná – na tvářích mnohých se mísila radost s dojetím, zazníval zpěv a potlesk. Pro mnohé to byl okamžik, který korunoval týdny námahy a který si budou pamatovat po celý život.