Den vděčnosti propojil diecézní společenství

Mezi vysychajícími kalužemi, společným slavením eucharistie v katedrále, zpěvem Diecézního chrámového sboru a mnoha mezilidskými setkáními – v těchto souřadnicích si ostravsko-opavská diecéze v sobotu 30. května připomněla své třicáté výročí od založení papežem Janem Pavlem II.

Fotogalerie

15

Pozvání biskupa Martina ke Dni vděčnosti vyslyšeli kněží i laici z různých částí diecéze i několik biskupů. Biskup během slavnostního odpoledne několikrát zaměřil pozornost k přesvědčení, že diecéze roste především z Božích darů. Pohled na dobré věci v životě diecéze tak má vést k úžasu z Boží velikosti. „To, co dnes bereme v životě diecéze za samozřejmé, bylo před třiceti lety pouze předmětem nadějí. Pokud chceme, aby diecéze byla živým společenstvím, musíme se vracet k základu: Od Boha, skrze Něj a pro Něj je všechno. Tak se můžeme dívat na léta minulá i budoucí,“ shrnul v promluvě při nešporách hlavní myšlenku oslav biskup Martin David.

Prosbu o dar vděčnosti pro diecézi přidal v promluvě při odpolední slavnostní mši sv. olomoucký arcibiskup Josef Nuzík. „Slova vyzývající ke chvále Boha a vděčnosti mají moc vnést do duše radost a pokoj, protože ten, kdo chválí Boha, je naplněn všemi dary, a tam, kde se chválí Bůh, vládne atmosféra naplněná láskou a bratrstvím, které hledáme a po kterém toužíme,“ podotkl arcibiskup.

Společně na cestě

Vyjádřením vděčnosti začínaly také jednotlivé přímluvy – za kněze a jáhny, rodiny, mladé lidi i všechny, kdo nesou svědectví víry. Dvě přímluvy v katedrále zazněly polsky. Vděčnost za třicet let společné cesty diecéze se zhmotnila také v knize Společně na cestě – 30 let ostravsko-opavské diecéze, kterou k výročí vydalo biskupství. Autoři – Libor Rösner a Jana Praisová v ní dali zaznít vzpomínkám na zakládání diecéze, vytvořili přehled hlavních událostí ze života diecéze a poukázali na kořeny víry, ze kterých společenství církve v ostravsko-opavské diecézi vyrůstá.

Vůně Kristovy lásky

Na závěr bohoslužby pak svá přání pro diecézi vyjádřili žilinský biskup Tomáš Galis, ostravský primátor Jan Dohnal a biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání Tomáš Tyrlík. Ten použil příměr ke kávě a čaji: „Každá káva i čaj mají specifickou vůni a chuť. Ostravsko-opavské diecézi bych přál, aby každý její člen šířil vůni Kristovy lásky a Kristova poznání. Aby tento svět poznal, že Ježíš je ten, který nás všechny spojuje a miluje. A přeji to i tobě osobně, biskupe Martine,“ zmínil biskup Tyrlík.

Několikrát během odpoledne zaznělo také jméno biskupa Františka Václava Lobkowicze: „Mám naději, že se dneska raduje spolu s námi v Nebeském společenství. Věřím, že po dokončení adorační kaple zde v katedrále najde také místo svého posledního odpočinku, jak si sám přál,“ zmínil biskup Martin.

V katedrále i kolem ní

Den díkůvzdání po mši svaté pokračoval společným posezením u katedrály s cimbálovou muzikou, výběrovou kávou, proseccem i teplým jídlem. Vznikl tak prostor ke sdílení i setkání se „starými známými“.

Diecézní slavnost si nenechala ujít například paní Ludmila: „Výročí diecéze je oslavou pro všechny farnosti – tedy i pro naši farnost Příbor. Na katedrálu i Ostravu máme srdečné vzpomínky, protože jsme zde s manželem začínali společnou cestu.“ Jako osobní pouť do katedrály pojala oslavu výročí diecéze také paní Mária z Ostravy-Hrabůvky: „Ke katedrále mě pojí vřelý vztah, protože bývá otevřená,“ podotkla.

S vděčností dorazili do katedrály také manželé Renata a Rudolf ze Štěpánkovic. „Slavnost byla nádherná a výborně připravená. V roce 1996 se nám narodila dcera, tudíž vznik diecéze máme spojený s ní,“ prozradila paní Renata a manžel Rudolf své dojmy glosoval: „Pěkné počasí, dobré jídlo a pití. 250 let se nedožijeme, ale čtyřicítky snad ano,“ shrnul s narážkou na nedotažené snahy o založení opavské diecéze již v 18. století.

Kromě rodáků a pamětníků se u katedrály sešli i takoví, kteří se do diecéze přistěhovali – například některé řeholní sestry. „Pro nás Východočechy je místní diecéze skutečně jiná – nářečím, ale i vírou. Musely jsme se trochu aklimatizovat, ale přináší nám velké obohacení,“ sdílí s. Daniela z těšínské komunity Společenství sester Ježíšových. „Skutečně si neseme zkušenost, že když vás v tomto kraji lidé přijmou, je to navždy. Na spoustu našich sester mnoho lidí vzpomíná i po dvaceti nebo třiceti letech,“ rozvíjí svůj důvod vděčnosti za diecézi. Pro sestru Blanku je podnětné ekumenické prostředí Těšínska: „Pracuji v Charitě – v terénní službě. Mohu se proto setkávat s evangelíky a je pro mě velkým příkladem, jak žijí víru, čtou Boží slovo a čerpají z něj. Zkrátka žasnu,“ popisuje.

I když byl největší díl účastníků oslavy vyššího věku než diecéze, pozvání k oslavě přitáhlo i několik skupin mladších věřících: „Výročí jsem chtěla oslavit, protože se už od dospívání cítím být součástí diecéze. A připadá mi důležité se podobných setkání účastnit,“ hodnotí Ludmila z Kopřivnice, kterou velmi mile překvapila zpívaná modlitba nešpor, kterou připravila Kněžská gregoriánská schola.

Připomínka výročí diecéze bude provázet také poslední prázdninový den – v pondělí 31. srpna zveme k cestě na Praděd a Lysou horu, kde se spojíme k modlitbě za náš domov.