Po více než dvaceti letech práce byl dokončen diecézní proces směřující ke kanonizaci blahoslaveného Hroznaty. Rozsáhlá procesní akta nyní poputují do Říma, kde bude řízení pokračovat. Příběh českého šlechtice, zakladatele premonstrátských klášterů v Teplé a Chotěšově a mučedníka, který zemřel roku 1217 ve vězení, tak vstupuje do další etapy.
Oficiální diecézní proces byl z iniciativy plzeňského biskupa Františka Radkovského zahájen v září 2004. Jeho cílem bylo shromáždit a prověřit podklady potřebné pro další řízení o Hroznatově kanonizaci. Nyní, po završení diecézní fáze, může být její výsledek předán k posouzení Svatému stolci.
Blahoslavený Hroznata, kterého papež Lev XIII. prohlásil za blahoslaveného již v roce 1897, je dodnes uctíván jako patron nespravedlivě stíhaných a vězněných. K jeho hrobu přicházejí také bývalí političtí vězni z doby komunistické totality. V jeho příběhu nacházejí svědectví o věrnosti, odvaze a síle člověka, který se nenechal zlomit nespravedlností.
Dokončení diecézní fáze znamená, že byla završena první část procesu, jejímž úkolem bylo shromáždit a prověřit potřebné podklady. Ty nyní poputují do Říma, kde bude řízení pokračovat. Jak při zahájení procesu připomínal otec biskup František Radkovský, je třeba „dokázat a prohloubit to, co se zjistilo při procesu jeho blahořečení“. Právě to se během uplynulých let stalo úkolem historické komise a dalších lidí zapojených do řízení.
„Je pro mě důležité, že jsme po více než dvaceti letech tuto část procesu dokázali uzavřít a předat jeho výsledek do Říma. Blahoslavený Hroznata je pro nás nejen historickou postavou a patronem diecéze, ale také člověkem, jehož svědectví o věrnosti a odvaze má co říct i nám dnes,“ doplnil stávající plzeňský biskup Tomáš Holub.
Jednou z důležitých částí procesu byla práce historické komise, kterou ustanovil otec biskup. Jejím úkolem bylo shromáždit všechny dostupné materiály z Hroznatovy doby, které se týkají jeho života, díla a mučednické smrti.
Komise přitom neposuzuje stupeň jeho svatosti. Zkoumá především historickou skutečnost, tady zda Hroznata skutečně žil, jaký byl jeho život, co vykonal, za jakých okolností zemřel a jaká svědectví o něm zůstala zachována.
Jde o práci mimořádně podrobnou. Procesní akta dnes dosahují výšky více než 60 centimetrů a obsahují přes 5000 stran. Za těmito čísly se skrývají roky studia, hledání pramenů a pečlivého ověřování historických skutečností.
Další část procesu se zaměřuje na neustálou úctu k blahoslavenému Hroznatovi. Je třeba doložit, že jeho uctívání není jen záležitostí minulosti, ale že v církvi skutečně přetrvává. Proto byli vyslechnuti svědkové a shromážděny materiály, které o Hroznatově úctě vypovídají. Patří mezi ně knihy, básně, obrazy, kostelní vitráže i další svědectví o tom, jak se k němu lidé obracejí s prosbou o přímluvu.
Zvláštní pozornost je věnována také zprávám o vyslyšených modlitbách. V rámci procesu se zkoumá, zda na Hroznatovu přímluvu došlo k události, kterou nelze vysvětlit přirozeným způsobem. Zvláště se posuzují případy uzdravení z vážných a nevyléčitelných nemocí, kdy již lékařská věda nemohla pomoci.
Požadavek na prokázání zázraku však může Svatý otec v odůvodněných případech dispensovat.
Diecézní fáze procesu byla dne 11. září 2026 zakončena slavnostním aktem, při němž všichni zúčastnění složili přísahu a slib mlčenlivosti o skutečnostech, které se v průběhu řízení dozvěděli. Procesní akta byla uložena do krabic, které byly při této příležitosti zapečetěny. Originály zůstanou na plzeňském biskupství. Tři zapečetěné kopie budou následně odeslány do Říma, na příslušnou dikasterii, kde bude řízení pokračovat. Dalšímu průběhu procesu se bude věnovat také promotor P. Gabriel, kterého jmenoval plzeňský biskup Tomáš Holub.
Celý proces se řídí předpisy církevního práva, zejména apoštolskou konstitucí Divinus perfectionis Magister, kterou vydal papež Jan Pavel II. v roce 1983, příslušnými kánony Kodexu kanonického práva a prováděcími normami Dikasteria pro blahořečení a svatořečení. Podrobnější postup pro diecézní fázi stanovuje také instrukce Sanctorum Mater z roku 2007.
Proces kanonizace tedy není jen otázkou historického uzavření jednoho dávného příběhu. Je také svědectvím o tom, že úcta k blahoslavenému Hroznatovi žije dál a že jeho příklad má co říct i dnešnímu člověku.
Blahoslavený Hroznato, oroduj za nás!