23. února si připomínáme památku svatého Polykarpa. Nejspíše jste o něm nikdy neslyšeli. Ale stojí za to se podívat na život muže, který se stal mostem mezi dobou apoštolů a ranou církví. Film Polykarp čerpá právě z takových skutečných okolností a snaží se přiblížit divákovi víru těch, kdo v prvních staletích stáli u zrodu křesťanského společenství.
Příběh se neodehrává jako tradiční biografický snímek, ale spíše jako intimní vyprávění skrze oči mladé otrokyně Anny, kterou adoptují křesťané ve Smyrně a která se postupně učí rozumět jejich víře. Polykarp se tu objevuje jako starší, moudrý vůdce, který nefilozofuje abstraktně, ale žije to, co hlásá – jeho slova, život i rozhodnutí jsou postaveny na hlubokém přesvědčení o pravdě Kristově lásky, milosti a spásy.
Pro současného diváka může být hlavní poselství filmu jednoduché, a přesto zásadní: víra není jen setrvalostí v pohodlí, ale něco, co proměňuje srdce i ochotu čelit strachu. Křesťané, kteří byli ve své době považováni za podvratné, dobývají svou sílu nikoli mocí či politickými ambicemi, ale pokojem, nadějí a komunitou. V tom film rezonuje s otázkami dnešní postní doby: jak je moje víra skutečná, jak pevné mám kořeny u Boha a dokážu žít pro druhé?
Svatý Polykarp skutečně stojí v dějinách rané církve jako jeden z apoštolských otců – osobnost, která se dotýkala učedníků apoštola Jana a ovlivnila i další generace (například Irenea). Film využívá širší rámec té doby: Smyrna byla rušné přístavní město v srdci římského impéria a místní křesťané žili v napětí mezi veřejným tlakem na konformitu a věrností vlastní víře.
Postava Anny funguje jako prvek, přes který vidíme svět rané církve „zvenčí“ – je to divák, který začíná nechápavý, ale postupně se učí přijímat hodnoty, které jsou pro věřící normou. Tato volba vyprávěcí linie umožňuje filmu otevřít témata víry, pochybností, naslouchání Božímu hlasu i přijetí osobní odpovědnosti.
Nelze opomenout, že tento film vznikal s omezeným rozpočtem. Výprava a vizuální stránka nejsou srovnatelné s velkými historickými dramaty, což ukazuje i nízké hodnocení na některých filmových portálech. Kostýmy a kulisy se snaží evokovat atmosféru 2. století, ale nejde o film, který by diváky uchvátil efekty nebo spektakulárními scénami. To, co může někomu přijít skromné, je pro jiného příležitostí k hlubšímu naslouchání tomu, co se skutečně děje na plátně: setkání s vírou, nikoli s hollywoodskou extravagancí.
Film vybízí každého diváka, aby se ptal: Co znamená postavit se za svou víru dnes? První křesťané čelili pronásledování a smrti; Polykarp sám byl doveden před římské úřady a vyzván, aby zapřel Krista nebo obětoval císaři. Jeho rozhodnutí zůstat věrný až do konce se stalo později inspirací pro generace věřících.
V dnešní „klidné době“ nemusíme zápasit o život, ale zápas o víru má jinou podobu: vytrvat v praktickém životě lásky, služby a pravdy, i když okolní svět nabídne snadnou rezignaci nebo lhostejnost.
Polykarp není film, který by zaujal každého – je to spíše meditace než akční příběh. Ale právě v tom spočívá jeho síla: nevnucuje spektakulární obrazy, ale klade hluboké otázky o věrnosti, osobní odpovědnosti a o tom, kdo jsme v očích Boha. Pokud se díváme s otevřeným srdcem a necháme se inspirovat, může tento skromný snímek probudit v divákovi touhu po pevnější víře a odvaze, která přesahuje okamžik.
Kde film zhlédnout?
Film Polykarp můžete vidět na křesťanské streamovací platformě Filmana: filmana.cz/cs/film/372-polykarp-nicitel-bozstev/prehrat a v aplikacích pro iOS a Android.
Zdroj: Filmana