Historická spravedlnost: Arcibiskup Matocha byl soudně rehabilitován

Okresní soud v Olomouci v pondělí 8. června 2026 vynesl rozhodnutí, kterým vyslovil soudní rehabilitaci Josefa Karla Matochy, někdejšího arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského. Po desítkách let tak oficiálně uznal nezákonnost jeho dlouholeté internace a napravil křivdu spáchanou na biskupovi, který v izolaci komunistického režimu strávil 11 let až do své smrti.

Rozhodnutí soudu se opírá o zákon o soudní rehabilitaci a potvrzuje, že arcibiskup Matocha byl v letech 1950–1961 obětí nezákonného zbavení osobní svobody. Přestože nebyl nikdy formálně odsouzen, jeho nucený pobyt v Arcibiskupském paláci v Olomouci pod neustálým dohledem Státní bezpečnosti (StB) byl uznán za formu věznění.

Iniciativa k tomuto kroku vzešla od Jana Kratochvila Fam.OT., ředitele Muzea českého, slovenského a rusínského exilu 20. století, podklady k řízení zpracoval advokát Lubomír Müller. Matochova rehabilitace následuje po podobných procesech týkajících se Josefa kardinála Berana nebo P. Josefa Toufara, na jejichž očištění se stejný tým iniciátorů rovněž podílel. „K arcibiskupu Matochovi mám rodinnou vazbu, neboť můj dědeček byl jeho profesorem. Sám jsem se narodil jako dítě politických vězňů, takže nápravu těchto křivd vnímám jako zásadní věc. Bojuji za rehabilitaci duchovních, na které se už dnes zapomíná, přestože to byli hrdinové, kteří se pro svou víru obětovali a odmítli se stát loutkami režimu. Chci těmto lidem vrátit jejich důstojnost a připomínat jejich osudy současné generaci, protože tato země se k nim po roce 1948 zachovala velice nechutně a my máme morální dluh jejich jména očistit,“ uvedl Kratochvil.

Podnět k soudu podalo Okresní státní zastupitelství v Olomouci. Soudní řízení pracovalo s důkazy o drastických podmínkách, v nichž byl arcibiskup držen od Velikonoc roku 1950 až do své smrti: měl odpojený telefon, zabavený rozhlas a nesměl číst noviny ani opouštět své sídlo, podle svědectví pamětníků mu byla odpírána i základní lékařská péče a za celých 11 let jej lékař mohl prohlédnout pouze jednou, krátce před smrtí. Režim mu také bránil v kontaktu s rodinou a nepovolil mu ani účast na pohřbu jeho nejstarší sestry.

Nekrvavé mučednictví v paláci

„Jsem velmi rád, že se po tolika letech podařilo dotáhnout tento procesní krok a dosáhnout spravedlnosti i na poli civilního práva. Arcibiskup Matocha je v našem paláci i v srdcích věřících neustále přítomen – hosté, kteří k nám přicházejí, jsou často pohnuti, když si uvědomí, že tyto krásné prostory byly jedenáct let jeho vězením. Tato rehabilitace je důležitým znamením nejen pro církev, ale pro celou společnost, že na hrdinství a utrpení lidí, kteří se nenechali zlomit, se nesmí zapomenout,“ uvedl arcibiskup Josef Nuzík.

Josef Karel Matocha, rodák z Pitína, byl uznávaným profesorem křesťanské filozofie se dvěma doktoráty z římských studií. Poté, co jej papež Pius XII. v březnu 1948 nečekaně jmenoval olomouckým arcibiskupem, překvapil veřejnost mimořádným pastoračním nasazením při vizitacích diecéze. Během svého krátkého působení v úřadě stihl zahájit proces blahořečení arcibiskupa Stojana a v roce 1949 tajně vysvětil na biskupa Františka Tomáška. Jeho aktivní službu násilně ukončila komunistická moc v roce 1950, kdy byl internován ve své rezidenci a izolován od světa. V tomto „nekrvavém mučednictví“ strávil pod dozorem StB celých 11 let, až do své smrti 2. listopadu 1961, k níž zásadně přispělo záměrné odepření nezbytné lékařské péče.