Homilie Mons. Jana Graubnera na Bílou sobotu

Drazí bratři a sestry,

jen dvakrát v roce přicházíme do našeho chrámu v noci. O Vánocích, kdy tradičně mezi nás přicházejí i mnozí, kteří se nepovažují za věřící, či aspoň nechodí do kostela často, a dnes o Velikonocích, kdy je mezi námi řada těch, kteří jako dospělí Krista našli a za chvílí budou křtem přijati do společenství církve.

Temnota vánoční noci je prozářena radostí z narození Božího Syna, Bůh se stal člověkem, Boží láska je mezi námi. A my máme zkušenostmi ověřeno, že pokud Boha-Lásku přijmeme do srdce a necháme ho v sobě milovat, pak je krásnější náš život už tady na zemi.

Temnota velikonoční noci je prozářena radostí z Kristova vítězství nad hříchem i nad smrtí. Lidé ho sice zabili, ale on vstal. Lidé to světlo zhasli, ale ono znovu září a nikdy už nebude možné je uhasit.

Jsou lidé, kteří rádi jen na chvíli pobudou v tom Božím světle, kteří si chtějí vzít trochu té duchovní radosti jako sváteční pochoutku či ozdobu, nebo si odnést kousek té záře do všedních dnů. Jsou však i lidé, kteří objevili Krista jako světlo svého života po tom, co prožili řadu let v temnotě hledání a tápání. Jednoznačně se rozhodli pro život s Kristem. A my se radujeme, že jsou dnes mezi námi, aby přede všemi vyznali svou víru v Krista, na němž chtějí stavět svůj život jako na pevné skále, aby vyznali svou víru v jeho církev, v níž chtějí žít a kterou chtějí také budovat, protože poznali její cenu.

Společnost i jednotlivci procházejí různými zkouškami temnot. Velikonoce nabízejí všem světlo naděje, ale k tomu, aby bylo možné radovat se z Kristova světla, je třeba přijmout toho Krista – celého Krista i s jeho slovem, příkladem i přikázáním. Pak se dá zakusit, že jeho slovo, když se přijme do života, se stává světlem na každé stezce života.

V církvi dostávají kněžské poslání jen muži, protože to tak udělal už Kristus, když si mezi apoštoly vybral jen muže.
Ale všimněte si dnešního evangelia. Kdo byl první u jeho hrobu? Kdo se první dověděl o zmrtvýchvstání? Ženy, které Ježíše milovaly a chtěly mu prokázat svou lásku, když spěchaly pomazat jeho tělo vonnými mastmi. Ženy, které milovaly, první vědí o vzkříšení a dostávají zásadní poslání: Jděte a povězte to učedníkům!
Ty ženy se staly prvními hlasatelkami radostné zprávy evangelia. Ony informují apoštoly. To je poslání ženy-matky v církvi, vychovat církvi děti, i kněze, biskupy, i papeže!

Jako církev žije z biblických událostí a snaží se jim být stále věrná, tak se mi zdá, že dnešní evangelium zvlášť připomíná úkol žen v církvi: Mluvit o Kristu a jeho vítězství, hlásat jeho evangelium, vydávat svědectví o zmrtvýchvstání Krista, které je zárukou i našeho vzkříšení, které je základem naděje.

Anděl poslal ženy, aby to řekly mužům. I dnes je posílá se stejným úkolem. Ženy, hlásejte evangelium svým mužům! Dobře znáte své manžely a víte jak na to. Když je chcete o něčem přesvědčit, pro něco získat, umíte rozvinout skvělou diplomacii. Ani v duchovních věcech to není jinak. Hledejte cesty a způsoby, láska je přeci vynalézavá. Jestli váš manžel zatím nejde za Kristem, nemůžete odpočívat. Je-li křesťan, ale nezdá se vám svatý, pamatujte,
že svatý Pavel píše: Nevěřící muž je posvěcen skrze svou ženu a nevěřící žena je posvěcena skrze svého muže. (1 Kor 7,14)

Žena – matka je prvním hlasatelem evangelia a učitelem víry v rodině. Při pohledu na statistiky, které ukazují pokles věřících v mladších generacích, musíme bohužel konstatovat, že kromě jiných důvodů, je to zapříčiněno i zanedbáním náboženské výchovy ze strany rodičů. Na druhé straně víme, že velká většina světců měla svaté matky a většina kněží a osob zasvěcených měla zbožné matky.

Přijmeme-li výzvu dnešní slavnosti skutečně opravdově, pak zakusíme velikonoční plody i v našich rodinách, zažijeme oživení církve i ozdravení naší společnosti. Pohled do budoucnosti bude v pravdě plný naděje. Temnoty znovu prozáří světlo.