Již posedmé slavíme Neděli Božího slova

„Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně, vždyť – především v posvátné liturgii – nepřestává brát a podávat věřícím chléb života ze stolu jak Božího slova, tak Kristova těla. Vždy měla a má Písmo svaté spolu s posvátnou tradicí za nejvyšší pravidlo své víry, neboť Písmo svaté, Bohem vnuknuté a jednou provždy zaznamenané, podává nezměnitelně slovo Boha samého a v slovech proroků a apoštolů dává zaznít hlasu Ducha Svatého.“ (DV 21)

Těmito slovy vyznává církev víru ve zvláštní způsob Boží přítomnosti ve slovech Písma, slovech živých a životodárných. Skrze slova k nám promlouvá Slovo, které se stalo tělem, vtělený Boží Syn. On sám „je přítomen ve svém slově: to mluví on, když se v církvi předčítá Písmo svaté“ (SC 7). Jak připomněl papež František: „Vztah mezi Zmrtvýchvstalým, společenstvím věřících a Písmem svatým je pro naši identitu zcela zásadní. Písmo svaté nelze pochopit do hloubky bez Pána, který nás je učí poznávat. Stejně důležité je to i naopak: bez Písma svatého nedokážeme porozumět Ježíšovu poslání a poslání jeho církve ve světě.“ (Aperuit illis 1)

Tato slova papeže Františka najdeme v apoštolském listu motu proprio ze 30. září 2019. Tento dokument s titulem Aperuit illis stál u zrodu pravidelné oslavy Neděle Božího slova. Papež tak reagoval na mnohé žádosti o zavedení tohoto každoročního slavení a ustanovil jako termín 3. neděli v mezidobí: „Neděle Božího slova se tak vhodně začlení do té doby během roku, v níž jsme zváni, abychom upevňovali pouta se židy a modlili se za jednotu křesťanů.“ (ibid. 3)

Z dnešního hlediska můžeme říci, že toto rozhodnutí bylo zřetelné prorocké gesto. Vzpomeňme jen, že krátce po první příležitosti prožít Neděli Božího slova (26. ledna 2020) byl svět zasažen coronavirovou pandemií, která přinesla dobu uzavřených kostelů, omezený přístup ke svátostem a prakticky znemožnění společného slavení s výjimkou „domácích církví“, setkávání se po rodinách. A právě v nich mohlo a mělo zaujímat „přijímání pod způsobou Písma“ zásadní postavení.

Bylo by však chybou omezit četbu, studium a modlitbu s Písmem pouze na dobu neumožňující jiné formy slavení, liturgie či lidové zbožnosti. Bible by se měla stát základním stavebním kamenem každodenního duchovního života, a to nejen kazatelů, badatelů či představených, ale každého, kdo to s Kristem myslí vážně. Papež František zdůrazňuje: „Bible nemůže být vlastnictvím několika málo lidí, nebo dokonce souborem knih pro pár vyvolených. Náleží především lidu, který se shromáždil, aby naslouchal a ve slově našel svůj život,“ a připomíná známý výrok sv. Jeronýma: „Neznalost Písma je neznalost Krista.“ (Aperuit illis 3; 1)

Důležitost osobního vztahu s Bohem promlouvajícím skrze slova Písma zdůraznil i papež Lev XIV. ve své katechezi věnované koncilnímu dokumentu o Božím zjevení, konstituci Dei verbum: „Základním postojem člověka vůči Božímu slovu je proto naslouchání. Boží slovo má proniknout mysl i srdce.“ (14. ledna 2026) V době přesycené informacemi nejrůznějšího druhu a kvality je možná právě Neděle Božího slova impulzem k tomu, abychom se zastavili, ztišili a naslouchali.

Pozoruhodné je, že i v současnosti zůstávají biblické texty čímsi inspirujícím, přitahujícím a provokujícím. Už jsme přinesli zprávu o trvalém nárůstu zájmu o Bibli v knihkupectvích. Bylo by však nedostatečné brát Bibli do rukou jen jako knihu mezi knihami, pouze ze zvědavosti či přirozeného zájmu, jakkoli oprávněného a užitečného. Papež František připomíná: „Je proto nezbytné, aby se Boží slovo pro nás nikdy nestalo rutinou, ale abychom se jím živili a do hloubky chápali a prožívali náš vztah s Bohem a s bratry. (…) Kéž díky neděli věnované Božímu slovu vzroste v Božím lidu zbožné a vytrvalé přátelství s Písmem svatým, tak jako autor učil už v dávných časech: »vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat« (Dt 30,14).“ (Aperuit illis 12)