Další krok k jáhenskému svěcení udělalo v rámci své přípravy devatenáct kandidátů této služby církvi v litoměřické diecézi. Do služby lektorátu (a v jednom případě akolytátu) je minulý pátek (5. června) přijal správce diecéze, arcibiskup Stanislav Přibyl, při formačním setkání celých rodin těchto čekatelů jáhenství.
Kostel Nejsvětější Trojice v Jiřetíně pod Jedlovou připomínal při bohoslužbě spíše vikaritátní setkání rodin. Arcibiskup totiž od začátku formace trvalých jáhnů avizoval, že si přeje, aby do přípravy na svěcení těchto mužů, byly zapojené i manželky a nejbližší rodinní příslušníci, včetně jejich dětí.
Každému z kandidátů předal arcibiskup při bohoslužbě do rukou symbolicky lekcionář, tedy liturgickou knihu obsahující biblická čtení pro mši svatou a bohoslužby slova. „Přijmi Písmo svaté; buď Božímu slovu věrný a předávej je tak, aby si stále více podmaňovalo lidská srdce,“ řekl arcibiskup každému z nich. Všem pak popřál, aby byli „nositeli Písma“ a obdrželi od něj příslušný dekret, jímž je pro tuto službu formálně ustanovil.
Jak Stanislav Přibyl připomněl, „trvalý jáhen má být mužem Slova“. Lektorát ho oficiálně uvádí do služby Písmu – nejen při liturgii, ale i v osobním životě a studiu. Je to závazek, že Boží slovo bude středem jeho života. Arcibiskup předal kandidátům stálé pověření k předčítání Božího slova (kromě evangelia) – jedná se o první krok k liturgické službě, která se po svěcení u jáhna rozšíří o předčítání evangelia a pronášení homilie.
Podle církevního práva je udělení lektorátu také povinnou součástí přípravy ke svěcení. Kodex kanonického práva (kán. 1035) říká: „Před přijetím jáhenství musí kandidát obdržet a po určitou dobu vykonávat službu lektora a akolyty.“ Služba lektora umožňuje kandidátovi i církvi ověřit, zda je připraven na veřejnou službu a zda má potřebnou zralost, klid, schopnost komunikace a vztah k liturgii.
„Je to také okamžik, kdy kandidát poprvé přijímá trvalou církevní službu. Je to tedy viditelné znamení, že církev s ním počítá a že on sám přijímá odpovědnost,“ vysvětlil Stanislav Přibyl.
Budoucí jáhny povzbudil, aby se také snažili být styčnými osobami mezi věřícími a knězem, byli svorníkem společenství farnosti a pomáhali knězi. Kladl jim také na srdce, že lektorát nespočívá jen v předčítání Písma, ale také aby „o něm rozjímali a žili jím“ – vyzdvihl tak rozměr služby lektorátu pro duchovní život kandidátů jáhenství.