V poselství ke Dni moře 2026, který se bude slavit 12. července, kardinál Michael Czerny upozorňuje na náročné podmínky, jimž čelí námořníci a další pracovníci v námořní dopravě. Zdůrazňuje, že církev je povolána být jim nablízku a připomínat jim, že nejsou sami.
Každoročně si křesťanské církve po celém světě druhou červencovou neděli připomínají Den moře (Sea Sunday), den modliteb za námořníky, rybáře, pracovníky v námořní dopravě a jejich rodiny. V roce 2026 připadá na 12. července a jeho tématem je „Přístavy naděje: Církev po boku námořníků“.
Při této příležitosti zveřejnil kardinál Michael Czerny, prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, poselství nazvané „Za hranicemi nákladu a obchodu: Lidská tvář moře“. V něm připomíná, že za fungováním světového obchodu stojí více než 1,8 milionu mužů a žen, jejichž práce je spojena s moři, řekami a dalšími vodními cestami.
„Krize v Hormuzském průlivu připomněla světu, jak hluboce je lidstvo závislé na moři a na těch, kteří na něm pracují,“ uvádí kardinál Czerny. Katolická církev podle něj pamatuje na námořníky nejen kvůli práci, kterou vykonávají, ale především jako na osoby stvořené k Božímu obrazu a obdařené lidskou důstojností.
Kardinál zároveň upozorňuje, že moře, které po staletí spojovalo národy a kultury, je dnes stále více poznamenáno napětím, nejistotou, válkami a strachem. Námořníci se tak musí vyrovnávat nejen s nebezpečím samotné plavby, ale také s důsledky ozbrojených konfliktů, dlouhodobým odloučením od rodin a rostoucím psychickým tlakem.
Přestože moderní technologie umožňují nepřetržité spojení se světem, mnozí pracovníci na moři podle kardinála pociťují stále větší osamělost. Posádky se zmenšují, pobyt na pevnině se zkracuje a pracovní tempo je stále náročnější.
S odkazem na encykliku papeže Lva XIV. Magnifica Humanitas kardinál Czerny připomíná, že technologické a ekonomické systémy nesmějí člověka redukovat na pouhá data nebo součást výrobního mechanismu. „Loď se nikdy nesmí stát místem tiché izolace nebo lhostejnosti, moderním Babylónem, kde lidé žijí vedle sebe, ale zůstávají neviděni a nevyslyšeni,“ zdůrazňuje.
Život na moři může být naopak svědectvím o tom, že lidé různých národností, kultur a náboženství mohou žít ve vzájemné úctě, solidaritě a bratrství. „Oceány lidi nerozdělují, ale spojují,“ připomíná kardinál.
Ve svém poselství se věnuje také odpovědnosti za ochranu moří a oceánů, které trpí znečištěním, ničením životního prostředí a nadměrným využíváním přírodních zdrojů. Ochrana mořského prostředí, důstojných pracovních podmínek a bezpečnosti námořníků je podle něj úkolem celé mezinárodní společnosti.
Kardinál Czerny rovněž zdůrazňuje poslání církve doprovázet pracovníky na moři prostřednictvím kaplanství a služeb Apoštolátu moře (Opus Apostolatus Maris). Církev je podle něj povolána „doprovázet, naslouchat, utěšovat, hájit lidskou důstojnost a být viditelným znamením naděje a domova uprostřed bouří lidského života“.
Zdroj: Vatican News