Katoličtí křesťané východní Asie slaví lunární Nový rok

V zemích čínského kulturního okruhu se tradičně používá lunární, resp. lunisolární kalendář. Ten je více navázán na měsíční fáze, proto je do určité míry pohyblivý vůči západnímu (solárnímu) kalendáři. Letos připadá Nový rok na 17. únor. Do novoročních oslav se zapojují i katoličtí křesťané východoasijských zemí.

V zemích, jako je Thajsko, Malajsie či Vietnam, tvoří křesťané menšinu nepřesahující 10 % obyvatelstva. Je tedy pochopitelné, že se zapojují do běžného kulturního života většinové populace. Občanské svátky – jako právě Nový rok – však jsou pro ně nejen otázka inkulturace, ale i příležitost k hlásání evangelia, díkůvzdání a posílení rodinných vazeb.

Vietnamští křesťané se na lunární Nový rok, zvaný Tết, začínají připravovat krátce po Vánocích. Mezi tradiční zvyky patří pečení speciálních rýžových koláčků a intenzivní péče o hroby předků. Právě novoroční rýžové koláčky jsou často rozdávány chudým a potřebným v rámci charity.

Také katolické bohoslužby mají specifický ráz. V předvečer Nového roku se často slaví mše na poděkování za uplynulý rok s prosbou o požehnání do toho nového. První den novoročního období je zaměřen zvláště na prosby o mír a pokoj, druhý den jsou mše věnovány živým i zesnulým rodičům a prarodičům, třetí den patří posvěcení práce, studií a osobního nasazení.

K thajským lidovým zvykům patří rozdávat na Nový rok červené obálky ang pao s peněžním příspěvkem. Ty se v katolickém prostředí stávají součástí charitní praxe. Jak uvádí P. Peter Piyachart Makornkharnp, „toto gesto spojuje radost a naději Nového roku s charitním dílem místního společenství“.

V Malajsii patří červené lampiony a praporky k tradiční slavnostní výzdobě. V novoročním období proto zdobí i katolické kostely. Krom tradičních „lvích tanců“ ovšem mají novoroční oslavy především výrazně rodinný charakter.
K rodinným oslavám patří úcta předků. Mezi malajsijskými křesťany je takové gesto úcty specifickým způsobem, jak naplnit přikázání ctít rodiče. Rodinné prožívání klade důraz na prostředí, v němž víra roste, živí se a sílí.

Společným jmenovatelem pro katolické oslavy Nového roku je tedy důraz na rodinu, vděčnost a štědrost. Takto dává katolická církev najevo, že evangelium je možné prožívat i v symbióze se staletými kulturami. Lunisolární Nový rok se tak stává obdobím víry, naděje a lásky, zakořeněným v tradici a ozářeným Kristovým světlem.

zdroj: Vatican News, anglická redakce