Korejští mučedníci – svědkové víry vyrostlé z rodné země

Korejští mučedníci, jejichž svátek slaví církev 20. září, představují nejen světce této asijské země, ale i unikátní společenství místní církve vzniklé „zezdola“, tedy postavené na laicích domácího původu, nikoli zahraničních misionářích. Zástupci této podivuhodné komunity, první kněz korejského původu Ondřej Kim Tae-gŏn a v apoštolátu velmi činný laik Pavel Chŏng Ha-sang, položili svůj život za Krista během různých etap pronásledování v 19. století.

V 80. letech 18. století přivezla korejská diplomatická delegace z Pekingu několik knih známého jezuitského misionáře Mattea Ricciho, modelového představitele inkulturace ze 17. stol. Jeho dílo se stalo předmětem akademických diskusí, ale také podnítilo vlnu zájmu o křesťanství.

Kolem několika zaujatých konvertitů vyrostlo první společenství, které se záhy rozrostlo na několik tisíc křesťanů. Pekingský biskup poslal do země prvního kněze, který však byl zabit roku 1801. Korejská církev se však nadále rozrůstala navzdory královským ediktům, které již následujícího roku prohlásily křesťanství za ilegální.

V roce 1836 do Koreje tajně vstoupili františkánští misionáři a následujícího roku se do země podařilo proniknout prvnímu biskupovi, Vavřinci Imbertovi z Pařížské misijní společnosti, se dvěma kněžími. Byli však zabiti dva roky poté. Skupina františkánských misionářů však mezitím našla vhodného kandidáta pro kněžství, Ondřeje Kim Tae-gŏna, který vyrůstal v ryzí křesťanské rodině – jeho otec proměnil rodný dům prakticky v „domácí církev“.

Ondřej byl poslán do Macaa na studie, byl zde vysvěcen na jáhna a roku 1844 se vrátil do Koreje. Ve spojení s dalšími souvěrci připravil tajný příjezd nového biskupa, Jean-Josepha Ferréola, pro něhož se vypravil do Šanghaje. Tam jím byl Ondřej vysvěcen na kněze. Roku 1846 však byl Ondřej zatčen, když se coby biskupův vyslanec pokoušel odjet z Koreje do Číny a 16. září téhož roku popraven stětím v Soulu.

Pavel Chŏng Ha-sang pocházel z rodiny postižené pronásledováním; jeho otec a bratr zemřeli mučednickou smrtí roku 1801, když bylo Pavlovi 6 let. S matkou a sestrou snášel nesmírnou bídu, když je královský edikt zbavil veškerého majetku a nechal na milost a nemilost movitějším příbuzným. Působil jako spojovací článek mezi korejskými křesťany a církví v Číně; cestu do Pekingu absolvoval pěšky přinejmenším patnáctkrát.

Po příjezdu biskupa Vavřince Imberta se stal jeho blízkým spolupracovníkem. Byli však prozrazeni, vězněni a popraveni. Pavel zemřel mučednickou smrtí 22. září 1839, biskup Vavřinec se dvěma kněžími předchozího dne. Celkový počet obětí pronásledování křesťanů v Koreji 19. století se odhaduje na 10 tisíc. 103 z nich bylo kanonizováno sv. Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Koreje v květnu 1984.

zdroj. santiebeati.it