Lev XIV.: Ať je církev poznatelná podle radosti a naděje

Papež Lev XIV. přivítal účastníky generální audience na Svatopetrském náměstí. V dnešní katechezi zahájil cyklus promluv věnovaných dalšímu z dokumentů Druhého vatikánského koncilu. Je jím pastorální konstituce Gaudium et spes, věnovaná církvi v dnešním světě, což je, jak papež zdůraznil, téma zásadní.

Lev XIV. připomněl postoj sv. Jana XXIII., který se již tři roky před vyhlášením této konstituce rozhodl oponovat „prorokům zkázy“, podle nichž jde všechno ve světě „od špatného k horšímu“. Ve své promluvě k zahájení Koncilu povzbudil papež Jan koncilní otce, aby „v současném stavu věcí lidských zahlédli podivuhodný plán Boží prozřetelnosti“, což se poté promítlo právě v konstituci Gaudium et spes (GS). „Toto rozlišení [Božího plánu] je klíčovým prvkem podstaty církve, určujícím její pastorační povahu,“ uvedl papež Lev.

„Nejde ovšem o pouhý optimismus, nýbrž o obnovenou důvěru v tajemství Krista, který ve svém vtělení přichází sdílet náš život,“ upozornil Lev XIV. Tím, že Kristus přijal vše, co je lidské, je také určena cesta, kterou se má ubírat církev: proto konstituce Gaudium et spes začíná prohlášením, že „církev bere za své »radost a naději, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí« (GS 1)“.

Takto jsme povoláni „vyjít z veškeré pasivity a lhostejnosti“, pokračoval papež. „Nelze být nezaujatými diváky, naopak je třeba naslouchat srdcem, přijmout výzvu, nechat se zapojit.“ Blízkost lidem umožňuje hlubší pochopení současného dění ve světě i samotného Zjevení. Proto nám koncilní konstituce připomíná stálou povinnost církve »neustále zkoumat znamení doby a vykládat je ve světle evangelia« (GS 4). Církev je totiž povolána pokračovat »v díle Krista, jenž přišel na svět, aby vydal svědectví pravdě, aby spasil, ne soudil, aby sloužil, ne aby si nechal sloužit« (GS 3), vysvětlil Lev XIV.

„V čase velkých změn, z nichž vyplývají velké nerovnosti, je církev povolána sloužit člověku, slyšet a přijímat výzvy z největších hlubin jeho srdce,“ připomněl papež s poukazem na bídu a hlad značné části obyvatel Země „dnes stejně jako v době Koncilu (srov. GS 4)“. V každé době proto má být na církvi patrné Kristovo sebedarování: „Nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl a vzal na sebe přirozenost služebníka. […] Stal se poslušným až k smrti, a to k smrti na kříži.“ (srov. Flp 2,6–8) „Ať jsou tedy radost a naděje – gaudium et spes – charakteristickými rysy církve, která hlásá a dosvědčuje evangelium a zůstává nablízku ženám i mužům naší doby,“ uzavřel Lev XIV. svou katechezi.

Závěrem audience pozdravil papež Lev přítomné poutníky z různých částí světa v několika jazycích. Zvláště přivítal delegaci Mezináboženské platformy pro dialog a spolupráci v arabském světě a ocenil dílo Mezinárodního centra krále Abdullaha bin Abdulazize pro mezináboženský a mezikulturní dialog. Připomněl také zítřejší svátek sv. Řehoře Velikého, papeže, „který získal svůj přídomek Veliký pro své výjimečné pastýřské nasazení v těžkých časech pro církev i společnost, pro něž čerpal sílu z živé víry v Krista“.

zdroj: vatican.va