Lev XIV. v Assisi s mladými lidmi: „Pane, učiň nás nástroji pokoje!“

Ve dnech 3.–6. srpna se v italském Assisi koná setkání mladých lidí inspirovaných františkánskou spiritualitou s titulem »GO! Franciscan Youth Meeting«. Ve čtvrtek 6. srpna, o svátku Proměnění Páně, navštívil Assisi papež Lev XIV. U baziliky Panny Marie Andělské (známé jako „Porciunkule“) se setkal s účastníky a v bazilice oslavil eucharistii.

Na prostranství před mariánskou bazilikou oslovili papeže Lva tři zástupci mladých lidí. Se svými otázkami se na něj obrátili Karolina ze Záhřebu, Giovanni z Bologně a Luigi ze sicilského městečka Paternò.

Karolina vyrůstala ve františkánské farnosti v chorvatském hlavním městě. Ptala se papeže, jak si uchovat „radost evangelia, prostotu srdce a blízkost druhým“, aby zůstala autentickým a věrohodným Kristovým svědkem a učedníkem.

„Učte se od svatého Františka evangelní radikalitě,“ odpověděl Lev XIV., „která je opakem fundamentalismu: nepůsobí zaslepenost a násilí, ale naopak citlivost a pozornost vůči Kristu a vůči všem lidem.“ Odkázal se také na podobu Assisi před osmi stoletími: v tichosti a pokoji se zde s Františkem shromáždily stovky bratří z celé Evropy. „Setkáváme-li se v Kristově jménu, on přichází mezi nás a naplňuje naše srdce svobodnou a upřímnou radostí. Tato radost evangelizuje více než slova a nedá se skrýt.“

Giovanni se ptal na vytrvalost v povolání, jak se vyhnout tomu, že bychom „položili ruku na pluh a otáčeli se zpět“. Požádal papeže také o osobní zkušenost: co jemu pomohlo vytrvat?

Bylo to vždy společenství druhých lidí, odpověděl papež: „Pán mě nikdy nenechal samotného, stále mě doprovázel a obdarovával lidmi, s nimiž jsem mohl putovat.“ Povolání je „dobrodružství, ve kterém se nikdo nesmí cítit opuštěn“. Hřích vnáší nedůvěru, soupeření a podezíravost, cesta každého křesťanského povolání je však „díky Bohu také cestou vykoupení a uzdravení“. Dynamika Ježíšovy důvěry je „natolik osvobozující, že si zaslouží veškerou naši vášeň“.

Luigi promluvil jménem Sicilské františkánské mládeže. Připomněl Františkovo rozhodnutí následovat v poslušnosti soudobého papeže a jeho nástupce. „Proč je dnes tak těžké vidět v církvi matku, která je navzdory svým ranám vždy připravena nás přijmout a milovat?“

Papež Lev připomněl událost ze života sv. Františka, k němuž promluvil Pán: „Františku, jdi a oprav můj dům, který – jak vidíš – je na zhroucení!“ Kristu záleží na jeho církvi; jeho přáním je, „aby se stala jeho tělem a zjevovala jeho život, aby následovala jeho příklad a vykonávala odlišný způsob moci, která neponižuje, nýbrž pozvedá“. Abychom sdíleli toto Ježíšovo přání, tuto jeho touhu, „nestačí dělat se lepšími, než ve skutečnosti jsme; je třeba poznávat Krista Vzkříšeného a nechat ho jednat v našem životě, v příběhu nás všech“.

Eucharistie o svátku Proměnění Páně

Při mši v bazilice se papež Lev k tomuto setkání s mladými lidmi vrátil, když ocenil setkání jako „tak radostné, ale také s otázkami stran přítomnosti i budoucnosti“. Ve své promluvě spojil téma svátku Proměnění Páně s proměnou, kterou evangelium způsobilo v životech sv. Františka, Kláry a jejich následovníků: „Přijali evangelium sine glossa – my bychom řekli »bez komentáře« - a Ježíšův život v nich znovu ožil.“

Papež Lev také citoval svého předchůdce Františka, pro něhož byl „Chudáček z Assisi“ inspirací. Citoval z jeho exhortace Evangelii gaudium, která varuje před pokušením „udržovat bezpečnostní odstup od utrpení druhých lidí“. Důvěřovat Bohu, dodal Lev XIV., znamená podobně jako sv. František a Klára „objevit svět bratří a sester“, který „nemá být poražen, ale objat“.

Mladým lidem svěřil modlitbu sv. Františka „Učiň mě, Pane, nástrojem pokoje“. Na cestu domů jim popřál, „aby byla jako návrat Petra, Jakuba a Jana z Hory proměnění“, totiž cestou „přemýšlení o Kristu, který vám důvěřuje, počítá s vámi a stále s vámi zůstává“.

V závěru mše poděkoval Francesco Varone, jeden z účastníků setkání, za papežovu blízkost, která všem mladým lidem pomohla znovu si uvědomit, že „i dnes může evangelium změnit lidské srdce“. Lva XIV. požádal o modlitbu, aby mladým lidem nikdy nechyběla odvaha rozhodnout se pro Krista a schopnost „poznat jeho hlas v ruchu světa“. Papeži mladý Francesco nakonec poděkoval: „Díky, Svatý otče, že jsme se dnes mohli cítit jako církev.“

zdroj: vatican.va