Lev XIV.: Vzkříšený Ježíš odpovídá na nejhlubší touhy srdce

Byli jsme stvořeni, abychom žili plným životem, v hojnosti, jak říká sám Ježíš. Jeho vzkříšení nám dává naději a jistotu, že naše nejhlubší touhy nebudou zklamány, řekl Lev XIV. v další katechezi o Kristu, naší naději. Dnes, 15. října 2025, zahájil poslední část tohoto cyklu, věnovanou důsledkům Ježíšova vzkříšení pro naši lidskou realitu.

Na Náměstí sv. Petra a přilehlá prostranství od časných ranních hodin proudily davy poutníků, jejichž počet daleko přesáhl původně ohlašovaných 50 tisíc. Papež Lev XIV. zajel na papamobilu až daleko po Via della Conciliazione, aby mohl pozdravit i poslední příchozí.

Ve své katechezi poukázal na paradoxní situaci člověka, který touží po štěstí, ale je pro něj těžké být šťastný neustále a bez stínu pochybností. „Musíme se smířit s našimi omezeními a zároveň s neodolatelnou potřebou snažit se je překonat. V hloubi duše cítíme, že nám vždy něco chybí.“ Tato hluboká touha našeho srdce může najít svou konečnou odpověď nikoli v plněných rolích, nikoli v moci, nikoli v majetku, ale v jistotě, že existuje někdo, kdo se stává garantem tohoto základního nároku našeho lidství; s vědomím, že toto očekávání nebude zklamáno ani zmařeno. Papež Lev vysvětlil, že nejde o optimismus, protože ten nás často zklame. Ne vždy se naše očekávání naplňují.

Svatý otec zdůraznil, že zárukou naplnění našich nejhlubších tužeb, je jedině Ježíš. „On je pramenem, který uspokojuje naši žízeň, nekonečnou touhu po plnosti, kterou Duch Svatý vdechuje do našich srdcí.“ Kristovo vzkříšení není pouhým historickým faktem, ale událostí, která lidské dějiny proměnila zevnitř. Lev XIV. přirovnal vzkříšení k prameni, který hasí žízeň a zavlažuje zemi. „Vzkříšený je živým pramenem, který nevysychá a nemění se. Zůstává vždy čistý a přístupný každému, kdo žízní. Čím více zakoušíme Boží tajemství, tím více nás přitahuje a nikdy jím nebudeme docela nasyceni.“

Lev XIV. se odvolal na sv. Augustina a jeho Hymnus na krásu, ve kterém se mu podařilo zachytit nevyčerpatelnou touhu našeho srdce: „Rozlil jsi svou vůni, já jsem ji vdechl – a nyní po tobě toužím. Okusil jsem ji – a hle, jsem hladový a žízním. Dotkl ses mě – a vzplanul jsem touhou po tvém pokoji“ (Vyznání, X, 27, 38).

“Ježíš nám ve svém vzkříšení zajistil trvalý pramen života,” pokračoval Svatý otec. On je ten Živý, jenž vítězí nad každou smrtí. Proto nám přináší občerstvení na pozemské cestě a dokonalé spočinutí na věčnosti. „Jedině Ježíš, který zemřel a vstal z mrtvých, odpovídá na nejhlubší otázky našeho srdce: Máme skutečně před sebou nějaký cíl? Má naše existence smysl? Jak může být vykoupeno utrpení tolika nevinných lidí? Vzkříšený Ježíš neposílá odpovědi „shora“, ale stává se naším společníkem na této často únavné, bolestivé a tajemné cestě. Jedině On může naplnit naše prázdné měchy, když se žízeň stává nesnesitelnou.“

Svatý otec zdůraznil, že Ježíš je také naším konečným cílem. Bez Jeho lásky by se náš život stal blouděním bez cíle. On je zárukou, že dorazíme do přístavu, vede nás domů, kde jsme milováni a očekáváni. „Z Kristova vzkříšení – řekl na závěr Lev XIV. – pramení naděje, která nám navzdory životním těžkostem umožňuje okusit hluboký a radostný pokoj: ten pokoj, který nám může dát pouze On, navždy a bez konce.“

Zdroj: vatican.va