Metropolitní církevní soud: Místo, kde se hledá spravedlnost v církvi

V úterý 7. října celebroval pražský arcibiskup Jan Graubner ve svatovítské katedrále bohoslužbu za Metropolitní církevní soud. Čím se církevní soud zabývá a kolik případů musí každoročně řešit?

Metropolitní církevní soud v Praze je nejvyšší církevní soud v arcidiecézi. Jeho úkolem je dohlížet na spravedlnost v rámci života církve a řešit případy podle Kodexu kanonického práva, tedy právního systému katolické církve.

Hlavní agendu tvoří manželské kauzy, zejména řízení o neplatnosti manželství. Tyto případy se neřeší v rovině rozvodu, ale zkoumají, zda manželství bylo od samého počátku uzavřeno platně – tedy svobodně, s úmyslem trvalého svazku a otevřeností k přijetí dětí.

„V posledních letech se počet přijatých manželských caus I. instance pohybuje kolem 40 za rok a několik dalších ve II. instanci“, uvádí MUDr. Eva Vernerová, notářka Metropolitního církevního soudu.

Vedle toho se soud zabývá také disciplinárními věcmi duchovních a dalšími záležitostmi z oblasti církevního života.

V čele soudu stojí soudní vikář, jmenovaný arcibiskupem. Pracuje zde také několik soudců, ochránce spravedlnosti, obhájci manželského svazku, notáři a další odborníci na kanonické právo. Všichni musí mít důkladné teologické i právní vzdělání a jejich práce podléhá přesně stanoveným církevním požadavkům). Církevních soudců je velmi málo. I to je důvod, proč se Metropolitní církevní soud zabývá spornými záležitostmi nejen z arcidiecéze pražské, ale též českobudějovické diecéze a soudu apoštolského exarchátu řeckokatolické církve.

Církevní soud není jen institucí, která „řeší problémy“, ale je primárně nástrojem spravedlnosti v církvi. Jeho práce tak přispívá k tomu, aby v církevním společenství panovala odpovědnost, pravdivost a vzájemná úcta.

„Jsme si opravdu vědomi, že svým rozhodnutím ovlivňujeme životy lidí a že je to velká odpovědnost. Ale i při této ochotě sloužit si samozřejmě ze všeho nejvíce přejeme, aby lidé služeb soudu pokud možno využívat nepotřebovali, aby se jim dařilo řešit spory smírem, anebo aby se jim – v ideálním případě – dařilo žít tak, aby spory mezi nimi vůbec nevznikaly“, říká soudní vikář JCLic. Mgr. Ondřej Pávek.