Mezi novými držiteli pallia je od 29. června i pražský arcibiskup Stanislav Přibyl

O slavnosti sv. Petra a Pavla s římským biskupem slavili nově jmenovaní metropolitní arcibiskupové. Při této příležitosti jim papež předal zvláštní odznak jejich postavení, tzv. pallium. Jedná se o kruhový pruh z bílé vlny se šesti vyšitými černými křížky, z něhož vybíhají dva krátké pásy. Klade se na ramena přes mešní roucho.

Fotogalerie

2

Podle Adolfa Adama (Liturgika, Praha 2001) se pallium jako zvláštní část liturgického ošacení vyvinulo ze štoly, tedy původně z odznaku vysokých starořímských úředníků. Nosili jej původně papežové, později (cca od 6. století) svěřoval papež pallium svým plnomocným zástupcům – legátům – právě jako znamení přenesené pravomoci. Od 8. století pak užívají pallium všichni metropolitní arcibiskupové bez rozdílu.

Pallium je spolu s tzv. rybářským prstenem hlavním odznakem pravomoci papeže. Přejímání pallia je tedy klíčovou součástí obřadu, jímž se papež coby římský biskup slavnostně ujímá svého obřadu. Metropolitní arcibiskupové přijímají podle tradice pallium právě od papeže o slavnostní bohoslužbě v den sv. Petra a Pavla na znamení jednoty s Petrovým nástupcem. V roce 2026 tedy převzal pallium v Římě od papeže Lva XIV. nově jmenovaný pražský arcibiskup Stanislav Přibyl, který zároveň stojí v čele české církevní provincie.

Kodex kanonického práva (CIC) stanoví, že „metropolita je povinen do tří měsíců od přijetí biskupského svěcení nebo, je-li již biskupem, od kanonického ustanovení, si osobně nebo prostřednictvím zástupce vyžádat od papeže pallium, jež značí moc, kterou právem dostává metropolita ve společenství s římskou církví pro svou provincii“, a může je používat při bohoslužbě „v kterémkoliv kostele církevní provincie, v jejímž čele je, ne však mimo provincii, ani když by k tomu měl souhlas diecézního biskupa“.

Zajímavé je, že je pallium spjato s konkrétní provincií, proto „jestliže se metropolita stal metropolitou v jiné církevní provincii, žádá o nové pallium“ (CIC 437, §§ 1–3). Církevní právo také stanoví, že titul „primas“ je pouze čestné označení, není-li zvláštním zákonem v konkrétním případě výslovně stanoveno jinak (CIC 438).

Arcibiskupové, kteří nevykonávají službu v diecézi – např. apoštolští nunciové, představení dikasterií apod. – pallium nedostávají, pokud jim ho papež neudělí jako projev mimořádného ocenění za jejich službu apod. Stejně tak neužívají pallium arcibiskupové nemetropolitních arcidiecézí (např. slovenské Trnavské arcidiecéze).

Standardně je metropolitou arcibiskup jedné z (arci)diecézí tzv. církevní provincie, spojující několik diecézí na určitém území. Jeho pravomoci (zvl. vůči ostatním diecézím, tzv. sufragánním) vymezuje kanonické právo v kánonech 435–438 CIC. V podstatě se jedná o přednostní právo zasahovat určitou formou „mimořádné správy“, když vlastní biskup sufragánní diecéze z nejrůznějších důvodů nevykonává svou řádnou a plnou pravomoc nebo není-li diecéze obsazena. Metropolita má také poradní hlas při procesu vybírání nového biskupa v provincii (srv. CIC 337 § 3). Součástí jeho biskupského znaku je právě pallium.