Mladí se vracejí ze Světových dnů mládeže. „Viděl jsem mnoho tváří mladých lidí naplněných radostí,“ hodnotí biskup Martin

Po závěrečné mši svaté Světových dnů mládeže v neděli 6. srpna zamířily stovky tisíc mladých na letiště i autobusová nádraží. S sebou si vzali nejen svá zavazadla, ale také výzvy papeže Františka: zářit Boží nadějí, naslouchat a nebát se.

Do Portugalska vyrazilo více než 400 mladých z ostravsko-opavské diecéze. Připojil se k nim také biskup Martin David, který si připravil také jednu z katechezí v Českém národním centru. Ta zazněla ve čtvrtek 3. srpna. Tématem toho dne bylo „sociální přátelství“ a mladí ze všech zemí měli rozjímat nad příběhem o svatbě v Káni Galilejské. Biskup Martin si v katechezi všímal postoje Marie, jejíž spěch za Alžbětou se stal hlavním tématem celého setkání. „V Mariině životě to nebyla jednorázová záležitost. Ona stále vycházela k druhým lidem,“ podotkl na úvod biskup Martin s tím, že tato připravenost pomáhat je pro Marii typická také v Káně Galilejské. Z Mariiny reakce na nedostatek vína na svatbě pak biskup vybral tři body.

Tím prvním je aktivní přítomnost. „Maria nebyla lhostejná a myslela na druhé. Když viděla problém, neutekla, ale začala ho aktivně řešit,“ všiml si biskup Martin. Druhým pilířem je skrytost pomoci. „Marie jedná těší a skrytě,“ upozornil biskup na to, že ze strany Ježíšovy matky nešlo o to stát se hvězdou dne. Marie dává příklad také v modlitbě, neboť věřila, že se její syn o řešení svízelné situace postará. „Takto můžeme pomáhat, i když máme prázdné ruce. Tímto způsobem také mohou vznikat sociální přátelství napříč společností,“ zamyslel se biskup Martin závěrem o roli křesťanů ve společnosti.

Vracet se ke slovům papeže

Vrcholem setkání byla sobotní modlitební vigilie a nedělní mše svatá s papežem Františkem na pláni za městem. „Začátky byly těžší, protože jsme minuli stánky s obědovými balíčky a museli jsme se vracet pro jídlo na příští dva dny. Potom už ale přišel krásný program s hudbou a vigilie,“ hodnotí Jan Klimek ze Staré Bělé, kterého doplňuje jeho sestra Anna. „Bylo úžasné vidět, jak se stovky tisíc lidí dokázaly najednou ztišit,“ hodnotí s tím, že jí během týdne v Portugalsku dělalo radost setkávání s mladými z jiných zemí. „Moc se mi líbily jednoduché momenty setkání s dalšími účastníky. Někteří se divili, že tu z Česka vůbec někdo je. Tak i to mi dodalo radost: že tu vůbec můžeme být.“ Oba sourozenci se těší, až se doma ke slovům papeže Františka vrátí. Během setkání je totiž občas náročné nebo dokonce nemožné pochytit každé papežovo slovo. „Určitě se budu vracet k papežově větě, že Ježíšova láska je zadarmo. Líbilo se mi také, když zdůraznil, že víra je vážně pro každého,“ podotkla Anna Klimková. Podobně to vidí i její bratr. „Líbilo se mi, že setkání bylo oslavou individuality a otevřenosti. Byl jsem překvapený, jak často papež mluvil ke každému jednotlivci: že každý může utvářet budoucnost svým životem pro Boha a pro druhé,“ shrnul Jan Klimek.

„Je dobře, že jsme tady byli“

Nedělní ráno na pláni, kde mladí celou noc čekali na mši svatou s papežem Františkem, připomnělo biskupu Martinovi scénu z evangelia, které se ten den – o svátku Proměnění Páně četlo. „Ze setkání v Lisabonu si odvážím větu evangelia, která zazněla při závěrečné mši svaté. Jsou to Petrova slova poté, co spatřil proměněnou Ježíšovu tvář: Pane, je dobře, že jsme tady. Jsem vděčný že, jsem v Lisabonu byl. Viděl jsem mnoho tváří mladých lidí naplněných radostí. Tvář trpělivého papeže, který mladé povzbuzoval a vedl. Tváře mladých nejen v Českém národním centru, kteří pozorně naslouchali katechezím a promluvám. Tváře mnoha mladých i starších, ve kterých jsem viděl slzy při páteční křížové cestě. Z Lisabonu si odvážím jako vzpomínku tvář církve, která je pro všechny. Je dobře, že jsme tady byli.“