Na sušickém Andělíčku slavili tradiční pouť k andělům strážným

O prvním zářijovém víkendu přibývali poutníci ve velkých počtech na vrch Stráž či vrch Anděla Strážce, kde stojí barokní kaple Anděla Strážce lidově nazývaná Andělíček. Slavila se tu pouť s bohatým duchovním programem a hlavní poutní mši svatou v neděli v 11 hodin sloužil Mons. Pavel Posád, pomocný biskup českobudějovický.

Fotogalerie

6

Starobylá pouť ke cti andělů strážných se tu odedávna slaví první zářijovou neděli, ač památka svatých andělů strážných připadá na 2. říjen. Je tomu tak nejspíš proto, že byla sušická kaple Anděla Strážce založena už roku 1682 a vysvěcena 3. srpna 1683 a v té době se datum památky teprve ustaloval. Papež Klement IX. totiž stanovil roku 1667 slavení památky andělů strážných na první neděli v září, ale již v roce 1670 ji papež Klement X. rozšířil na celou církev a stanovil její slavení 2. října. Starší zářijový termín však na některých místech přetrval, třeba i v Německu existují poutní kostely, kde dodnes slaví „Schutzengelfest“ první zářijovou neděli, a tak je tomu i v Sušici.

Sušický farář a vikář R. D. Andrzej Urbisz přivítal otce biskupa Pavla a konstatoval, že je tu díky němu plnost církve, protože kde je biskup, tam je církev. Poděkoval za finanční podporu městu Sušice i otci biskupu Pavlovi jako představiteli Biskupství českobudějovického i všem ostatním dárcům, protože díky nim má Andělíček novou střechu. Pan farář Ondřej zároveň předem poděkoval za každý další dar, který bude použit na opravu fasády poutního areálu.

Otec biskup Pavel připomněl, že dnes slavíme 90. výročí znovuvysvěcení kaple po velké opravě, k níž došlo 6. září 1936, a svěřil se přítomným, jak se na pouť těšil. Uvedl, že mají místní věřící velkou výhodu, neboť si díky vyvýšenému poutnímu místu nad jejich městem připomínají anděly strážné celý rok a ne jen jednou při slavení jejich památky. Citoval článek 336 Katechismu katolické církve: Od dětství, od početí až k hodině smrti je lidský život obklopen ochranou andělů a jejich přímluvou. Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.

Pomocný biskup českobudějovický se zmínil o tom, že nejstarší svědectví úcty k andělům strážným známe už z devátého století a úcta k andělům je starší než úcta ke svatým. V liturgii byla nejprve spojena se svátkem Archanděla Michaela a od patnáctého století se začala šířit – zvlástě k andělům strážným – ve Španělsku. Roku 1518 tento svátek potvrdil papež Lev X.

„Asi víme, že slovo anděl je řeckého původu, angelos znamená posel, poslaný, od Boha poslaný,“ vysvětluje biskup Posád. „Andělé jsou čistí duchové, nesmrtelné bytosti nadané rozumem a vůlí. Životy svatých jsou plné andělů. Mnozí světci zakusili i jejich blízkost, například svatého Isidora zastoupili andělé u pluhu, aby mohl jít na mši svatou; svatá Gemma posílala přes svého anděla strážného dopisy svému duchovnímu otci; svatou Františku Římskou její anděl nejen povzbuzoval, ale často i dost přísně napomínal. Pater Pio často mluvil o svém andělu strážném jako o důvěrném příteli.“

Andělé Boží jsou posláni nejen k naší ochraně, ale mají ještě jeden obrovský úkol, aby spolu s námi oslavovali Boha zvláště při liturgii.