Ne se vším se můžu plně ztotožnit, víra a vztah k Bohu ale zůstávají

V dospívání jsem bohoslužby začala zanedbávat, vrátit se k víře mi ale pomohlo seznámení s mým nynějším manželem a dnes se cítím zodpovědná i za dění ve farnosti, vypráví pro rubriku Zkušenosti s Bohem Kristýna.

Vyrůstala jsem v rodině, kdy mě hlavně babička vedla k víře. Navštěvovala jsem hodiny náboženství, byla jsem u svatého přijímání a celkem pravidelně chodila do kostela. Velmi přínosné pro mě byly tábory s farním společenstvím a akce s Orlem, kterých jsme se s ostatními dětmi pravidelně účastnily. Společné modlitby a rozpravy o Bohu ve skupině mě ohromně bavily.

Jak už to tak bývá, v dospívání jsem začala bohoslužby a Boha celkově zanedbávat. Byla jsem velmi pečlivá a poctivá studentka gymnázia, každá špatná známka mě mrzela. Hodně jsem se učila a měla další aktivity a kroužky, a proto jsem neměla na „kostel“ čas. Ale i když jsem fyzicky do kostela chodila méně, k Bohu jsem se modlila stále.

Později jsem potkala svého manžela, který je ze silně katolické rodiny. Vzájemně jsme se ve víře podporovali, a proto jsem si ho zvolila za svého kmotra. Několikrát jsme debatovali o různých aspektech křesťanství a měli i určité pochyby. Týkalo se to například otázky potratů, antikoncepce, celibátu kněží nebo v poslední době aktuální téma očkování. Ne se všemi názory se můžu plně ztotožnit, nicméně to podstatné – víra a osobní vztah k Bohu – zůstává. Věřím v Boha, v život věčný a snažím se chovat jako správná křesťanka, jít příkladem svým dcerám a vychovat i z nich správné křesťanky.

Nedávno měl u nás v kostele výstavu svých fotografií profesor Jindřich Štreit, který vyrůstal v sousední obci. Velmi mě potěšilo, když nám vykládal o návštěvách nedělních bohoslužeb v našem kostele a jak mile byl překvapený, až dojatý, kolik maminek s dětmi náš kostel navštěvuje. Hned si vzpomněl na své dětství. Opravdu si myslím, že život v naší farnosti je plný dětského smíchu, a to vnímám velmi pozitivně. Dříve jsem věci, které se děly v naší farnosti, jen registrovala, ale příliš se nezapojovala. Nyní se cítím více zodpovědná za to, co se děje nejen uvnitř našeho kostela, ale i všelijaké problémy naší farnosti se mě více dotýkají.

Kristýna