Nereus a Achilleus, mučedníci

Památka římských mučedníků Nerea a Achillea připadá na 12. května. Tito světci, jejichž úcta se rozšířila do celocírkevního kalendáře, položili život pro víru v době Diokleciánova pronásledování.

Nejstarší zprávou o těchto dvou mučednících je náhrobní nápis, jehož autorem byl papež Damas (366–384), velký ctitel svědků víry zvláště ve své diecézi. Samotný epitaf se vcelku nedochoval, jeho existenci i znění však dosvědčují mnohé zprávy poutníků směřujících právě k náhrobku svatých Nerea a Achillea.

Pocházeli z Říma, jejich jména však svědčí o řeckém původu. Původně byli římskými vojáky, dokonce snad i členy elitní jednotky – pretoriánské gardy, rozšířené tělesné stráže římského císaře. Damasův epitaf dosvědčuje, že vojáci Nereus a Achilleus opakovaně prokázali v císařských službách neobyčejnou statečnost a poslušnost rozkazům bez ohledu na osobní ohrožení.

Když se však stali křesťany, rozhodli se odejít z aktivní vojenské služby. Svou roli v tom jistě hrála i skutečnost, že císařové na sklonku starověku byli ctěni jako božstva a uctívání císařských portrétů bylo součástí oficiálního, státního kultu. Odmítnout účast na tomto kultu, zvláště pak ze strany císařských vojáků, bylo hodnoceno jako velezrada. Nereus a Achilleus byli proto popraveni, pravděpodobně stětím roku 304.

Ostatky těchto dvou světců byly uloženy na křižovatce cest via Ardeatina a via Aureliana v blízkosti Domitilliných katakomb. Nad jejich hroby byla pak roku 390 vybudována bazilika, opakovaně přestavovaná v 9. a 16. stol. Při archeologickém průzkumu r. 1874 byly objeveny fragmenty Damasova epigrafu.

zdroj: santiebeati.it