Ohlédnutí za setkáním řeholníků v olomoucké arcidiecézi

Přestože se letos 2.února slavil Světový den zasvěceného života již potřicáté (poprvé ho vyhlásil roku 1997 sv. Jan Pavel II.), měl letos v olomoucké arcidiecézi jedno poprvé: řeholníci se k jeho oslavě setkali při mši svaté v kostele sv. Michala v Olomouci.

Ke mši svaté byli pozváni i ostatní věřící, lavice (téměř do posledního místa) ale zaplnili především řeholníci, řeholnice a zasvěcené osoby různých charismat, spiritualit a způsobů života. Jak v úvodu při obřadu žehnání svíček zmínil o. arcibiskup Nuzík, v duchovním propojení se slavností byly i sestry z obou kontemplativních klášterů, které se na území naší arcidiecéze nacházejí.

Ve své promluvě otec arcibiskup Josef povzbuzoval řeholníky, aby ve svém životě zůstávali věrní tomu podstatnému: jako Simeon a Anna v Chrámě kdysi dokázali jako jediní rozpoznat Mesiáše v Dítěti, které přinášeli Josef a Maria podle předpisů Zákona k obětování Pánu, musíme se i my učit dívat na Krista. Nevíme, proč je dnešní svět takový, jaký je, nevíme, co bude dál. Nezasvětili jsme však svůj život žádné instituci, nýbrž Ježíši, který je stále stejný. V mnoha věcech se musíme učit od druhých (např. v oblasti ekonomické, organizační), ale tento pohled na Krista si nesmíme nechat vzít. Jak píše v knize Radost z Boha benediktinská abatyše sr. Mary David, budeme i my šťastnější, pokud nebudeme věci tolik analyzovat, a místo toho se naučíme přijímat život takový, jaký k nám přichází, s opravdovou důvěrou a odevzdaností Pánu.

V rámci mše svaté zahájil otec arcibiskup v diecézi Rok sv. Františka, který byl pro celou církev vyhlášen v Assisi. Na závěr mše svaté P. Felix Žiška OFM, diecézní koordinátor františkánského roku, seznámil přítomné s místy, kde bude možné získat jubilejní odpustky.

Po mši svaté se celé společenství přesunulo do prostor Arcibiskupského kněžského semináře, kde následovala přednáška sestry Veroniky Barátové z Komunity blahoslavenství s titulem „Prorocký rozměr zasvěceného života“, v níž vycházela z osobní zkušenosti s poslední encyklikou papeže Františka Dilexit nos. Povzbudila nás, abychom se stávali Kristovým Srdcem v srdci světa – jednoduše tam, kde jsme; tím, že se budeme učit dívat Jeho očima na sebe i na druhé a budeme je velmi konkrétně do Ježíšova Srdce vkládat. Žijeme v tomto světě, ne mimo něj, a jsme do něho poslaní. I nám tedy hrozí, že slovy papeže Františka „ztratíme srdce“. Pokud se rozhodneme odpovídat na Ježíšovu lásku láskou, i my znovu objevíme schopnost „plakat s plačícími a radovat se s radujícími“ – nejprve těmi nejbližšími, ale i se všemi, ke kterým nás Pán posílá. A tak svým malým dílem můžeme přispívat k něčemu podstatnému v tomto světě – stávat se kanály pro Boží lásku.

Po polední modlitbě se společenství zasvěcených osob setkalo při obědě, při kterém s pozorností a vlídností obsluhovali bohoslovci. I díky charismatu o. arcibiskupa se vytvořilo osobní a srdečné společenství, kde jsme se navzájem mohli poznávat, obohatit a inspirovat. Bylo znát, že ve vší pestrosti spiritualit, hábitů a životních zkušeností jsme spolu pobyli rádi.

(Souhrn kázání arcibiskupa Nuzíka i přehled „odpustkových“ kostelů lze najít zde.)