Oslava Dne zasvěcených osob v českobudějovické diecézi

Pozvání českobudějovického biskupa Mons. Vlastimila Kročila k setkání u příležitosti svátku Uvedení Páně do chrámu letos v pondělí 2. února přijalo více než padesát řeholníků, řeholnic, členů sekulárních institutů a zasvěcených panen. Shromáždili se v katedrále svatého Mikuláše v Českých Budějovicích a zapálenými svícemi v úvodu mše svaté vyjádřili svou víru v Krista, kterého svým životem následují a Jehož světlo nesou všude tam, kde dosud vládne temnota.

Fotogalerie

3

Opat premonstrátského kláštera Nová Říše Marian Rudolf Kosík O.Praem. se ve své homilii obrátil k přítomným zasvěceným osobám a vyprávěl jim příběh o žebrákovi, který každodenně obcházel vesnici a prosil o něco k jídlu. Jednoho dne nic nedostal a pomalu se smiřoval s tím, že bude o hladu. Až v poslední chaloupce mu nasypali dvě hrsti rýže. Cestou domů se k němu s nebe snesl zlatý kočár. Seděl v něm Pán Bůh a poprosil žebráka o nějaký dar. Ten se s Ním rozdělil o vyžebranou rýži, dal mu jednu hrstku. Když přišel domů, aby si rýži uvařil, zjistil, že jsou v ní zrníčka zlata. Byla jich přesně hrst – tolik, kolik rýže věnoval žebrák Pánu Bohu. Pomyslel si: Že jsem Mu nedal víc! Měl jsem Mu dát úplně všechno!

„Moji milí, i nám dává Pán Bůh mnoho,“ uzavírá opat Kosík příběh, který slyšel na exerciciích františkána Benedikta Holoty. „On sám si nás vyhlédl, abychom Mu dali všechno. Všechno, co jsme, co máme. Abychom své schopnosti dali zcela do služby Bohu a těm, ke kterým nás pošle, nebo kteří přijdou za námi. Abychom na sebe zapomněli a víc mysleli na Boha. Víc a víc se Ho snažili milovat. A samozřejmě počítali v následování Krista Pána i s oběťmi, které po nás bude žádat.“ Vyzývá přítomné, aby si povzdechli, že vždycky nedávali Pánu Bohu všechno, co mohli, a rozhodli se to napravit, dokud je čas. „Dejme Pánu Bohu všechno, co máme, čím jsme, a můžeme si být jisti, že nás jednou mnohonásobně odmění, jako odměnil hrstku rýže hrstí zlata. Amen.“

Opat kláštera Nová Říše Marian Rudolf Kosík O.Praem. promlouval k zasvěceným osobám po skončení mše svaté ještě necelou hodinu v sále biskupství českobudějovického. Jeho dlouholetá pastýřská zkušenost dodala jeho slovům patřičnou váhu a schopnost dotýkat se srdcí přítomných. Následný slavnostní oběd v refektáři biskupství se stal chutným a radostným zakončením oslavy Dne zasvěceného života.

Vyprošujme zasvěceným osobám hojnost Božího požehnání a posilu v jejich výhradním následování Krista. Vyjádřeme jim modlitbami vděčnost za duchovní i tělesná dobra, kterých se nám skrze ně dostává. Deo gratias!