Ostrava si připomíná 78. výročí od konce druhé světové války

Ostrava si připomíná 78. výročí od osvobození na konci druhé světové války. Zástupci pěti církví i politické scény se u té příležitosti sešli v pátek 28. dubna v kostele svatého Václava na ekumenické bohoslužbě. Společně prosili za mír, dobré vztahy v rodinách i planetu Zemi.

Jemná hudba, málo slov a všudypřítomná prosba za mír. Zástupci církví a města se setkali ve strohém prostředí nejstaršího kostela v Ostravě, aby uctili památku obětí osvobozování Ostravy na konci druhé světové války. A jedním dechem též děkovali za mír, který Česko prožívá. Po úvodním pozdravu primátora Jana Dohnala přišla řada na slova papeže Františka, který ve stejnou dobu přistával v Maďarsku. Herec Národního divadla moravskoslezského Jan Fišar četl z papežské encykliky Fratelli tutti. „Je snadné rozhodnout se pro válku – s odvoláním na veškeré možné humanitární, obranné nebo bezpečností záminky nebo s využitím zmanipulovaných informací. V posledních desetiletích vlastně každá válka předstírala, že je ‘spravedlivá‘,“ citoval ostravský herec z článku 258 encykliky.

Další částí bohoslužby pak provázel úryvek z Janova evangelia o tom, že „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ Biskup Martin David ve svém zamyšlení přemítal nad tím, jak si oběti ostravsko-opavské operace připomínat nad rámec pietního kladení věnců k památníkům. „Svou úctu k obětem bychom měli trvale prokazovat také tím, že hájíme naše město, naši zemi a společnost před těmi, kteří by ji rádi znovu zavlekli do nesvobody a okupovali. Takových se totiž najde vždycky dost,“ uvedl s poukazem na starý čínský text o tom, že cesta protivníka do našeho tábora vede přes rozsévání neklidu nebo diskreditaci dobra a pravdy. Zvlášť křesťanům zní podobně naléhavě slova z úryvku evangelia: „Záleží na nás, čím, nebo kým se necháme inspirovat. Necháme-li se inspirovat slovy evangelia, pak můžeme zakoušet, že svoboda pro nás bude darem a důsledky našeho jednání budou pro tento svět obdarováním.“

Následovaly prosby, při kterých zástupci armády, skautingu, politické scény, rodin i ukrajinské diaspory rozsvěcovali svíčky na oltáři. Farářka Českobratrské církve evangelické Ewa Jelinek se při tom modlila za rodiny a jejich soudržnost, biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání Tomáš Tyrlík prosil za moudrost při využívání přírodních zdrojů a za ohleduplnější chování společnosti vůči planetě Zemi. Biskup Československé církve husitské Tomáš Chytil se přimlouval za politiky, kazatel Tibor Mahrik vložil do společných úmyslů neziskový sektor, charity, policii, hasiče i armádu a vůbec všechny, kteří přispívají ke společnému soužití ve společnosti. Biskup Martin David pak předložil Bohu prosbu za uprchlíky, ale i za změnu smýšlení těch, kdo válku vedou.

Na samotném závěru před áronským požehnáním vyzval biskup Martin všechny přítomné, aby se navzájem pozdravili znamením pokoje. „Podání ruky je symbolem vzájemného smíření, ochoty budovat naši společnost vzájemnými silami a hledat síly smíření, pokoje a míru.“ Slovy to o pár chvil později shrnul biskup Tomáš Tyrlík: „Dům z kamene a z cihel dokážeme postavit rychle. Vybudovat domov, to je úsilí na celý život. Přeji si a přeji nám všem, aby naše vlast, ve které smíme žít, byla naším domovem, kde vládnou vztahy lásky, úcty a pokory."

Z chrámu pak duchovní odcházeli za zvuků Svatováclavského chorálu v podání sboru Ensemble Versus, který pod vedením Vladimíra Maňase bohoslužbu doprovodil. Zazněly také písně Petra Ebena From life to life nebo Na tom světě od Bohuslava Martinů pro smířený sbor a sopránové sólo.