Panna Maria, Matka Církve

Liturgická památka Panny Marie, Matky Církve, připadá na pondělí po slavnosti Seslání Ducha Svatého. Ustanovil ji papež František v roce 2018 jako závaznou pro celou katolickou církev. Ačkoliv se jedná o svátek poměrně nový, titul „Matka Církve“ má hluboké teologické i historické kořeny.

Panna Maria je Matkou Krista – nejen jeho těla narozeného z jejího lůna, ale i jeho těla mystického, jímž je církev. Toto pojetí vychází přímo z Písma a bylo oficiálně stvrzeno papežem Pavlem VI. 21. listopadu 1964 při závěru 3. zasedání Druhého vatikánského koncilu, v souvislosti s promulgací dogmatické konstituce Lumen gentium. Od té doby se tento titul dostává do širšího povědomí a od roku 1980 je také součástí Loretánských litanií.

Liturgická úcta k Panně Marii Matce Církve se však slavila již dříve – například v Polsku, kde byla do národního kalendáře zařazena se souhlasem papeže 4. května 1971, nebo v Argentině.

Titul „Matka Církve“ nese řada kostelů po celém světě, včetně České republiky. V Proseči u Křtin posvětil 17. září 1995 brněnský biskup Vojtěch Cikrle filiální kostel Panny Marie Matky Církve – jeho základní kámen požehnal papež sv. Jan Pavel II. při své návštěvě Československa v dubnu 1990.

Tento titul se promítá i do umění – například v mozaice v Římě nebo na slovenském poutním místě Živčáková u Turzovky, kde se nachází chrám zasvěcený právě Matce Církve.

Církev Marii oslovuje mnoha tituly, aby vyjádřila její výjimečnost, dary a blízkost lidem každého národa a kultury. V každé době byly ustanovovány nové svátky podle potřeb věřících – někdy na obranu pravd víry, jindy jako povzbuzení a posila.

Maria se zjevuje v podobách lidí konkrétního místa – Panna Maria Guadalupská jako Mexičanka, čínská Panna Maria s asijskými rysy… Její poselství je však vždy stejné: „Jsem vaše Matka“. V tom spočívá její mateřství – je blízká, naslouchající, přivádějící ke Kristu.

Úcta k Panně Marii vychází z evangelia. Právě ona v Káně Galilejské řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne“ (Jan 2,5). V tom je její úloha i dnes – vést nás k poslušnosti Bohu. Ona je ta, která uchovávala všechna Ježíšova slova ve svém srdci a stála pod křížem, kde ji Kristus svěřil milovanému učedníkovi – tedy celé církvi: „Hle, tvá Matka“ (Jan 19,27).

Skrze svátosti jsme včleněni do Kristova těla. On sám říká: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6,56). A právě proto je i jeho Matka naší Matkou – Matkou církve.

Maria touží pro každého člověka po tom, co je největším dobrem – po životě věčném v Božím království. Její úloha v dějinách spásy není okrajová, ale úzce spjatá s Ježíšovým posláním. I dnes ji církev vzývá jako tu, která nás vede k Synovi, k Duchu Svatému a k Otci, v jejichž jednotě máme život.

Jak píše apoštol Pavel: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2,9). Maria, Matka Církve, je průvodkyní na této cestě.

Zdroj: Catholica