Papež k italským biskupům: Síla církve spočívá v logice malosti

Papež se setkal s účastníky 82. plenárního zasedání Italské biskupské konference. Povzbudil biskupy k vytváření živých a vstřícných společenství. Vybídl k organizaci života církve na míru současného historického okamžiku. „Pán od nás nepožaduje, abychom měřili plodnost Církve podle počtu, viditelnosti nebo vlivu.“

Vrátit evangelium do středu života církve musí být prioritou dnešní doby.“ O tom hovořil Lev XIV. k italským biskupům, se kterými se 28. května ráno setkal v synodní aule na závěr 82. plenárního zasedání, které začalo minulý týden v pondělí. Zdůraznil přitom, že právě evangelium má být odpovědí na nové antropologické výzvy současnosti.

„Mnohé znamení nám hovoří o únavě, roztříštěnosti, osamělosti. V našich společenstvích můžeme někdy pociťovat únavu z předávání víry, obtížnost zapojit nové generace. Evangelium nás však probouzí,” řekl papež. Úkolem věřících je přijmout za svůj Pánův pohled, nestěžovat si na „ztvrdlou půdu“ a nezabývat se „pouze statistickými údaji, ale naučit se vidět očima Vzkříšeného“.

Rozhodovat ve světle Božího slova a v naslouchání

Lev XIV. si přeje „živé a vstřícné společenství, schopné modlit se a naslouchat“, protože v takových kontextech „se víra předává a roste“. Komunity, kde je Boží slovo v centru rozhodnutí, kde chudí jsou bratry a sestrami, kde se pěstuje dialog s mladými, kde rodiny nejsou ponechány samy sobě a kde rány nejsou skrývány, ale s pokorou přinášeny před Pána.

My biskupové jsme povoláni k hlubokému naslouchání: naslouchat Božímu slovu, naslouchat Božímu lidu, a tedy naslouchat znamením doby, naslouchat i tomu, co zpochybňuje naše pastorační zvyklosti. Kde je naslouchání opravdové,  tam se společenství neuzavírá do sebe, ale stává se místem rozlišování a misie, a v této perspektivě se umí obnovovat. To je smysl synodální cesty.

A papež podporuje záměr italských biskupů učinit synodální cestu „trvalým stylem“, a upřesňuje, že synodální církev je taková, v níž každý podle svého povolání může nabídnout dary přijaté od Ducha ke společnému růstu.

Organizace ve službě evangelia

Papež se dále zmínil o nových institucích, které souhrnný dokument Synodální cesty v Itálii označuje za místa, kde rozlišování může nabýt konkrétní podoby, a varuje: „Je třeba ověřit, zda skutečně fungují“. Dále doporučuje, aby struktury Italské biskupské konference pracovaly ve světle „potřeb misie a změněných historických podmínek“. Nejde však o to, „redukovat všechno na administrativní efektivitu“, spíše je třeba hledat, jaké formy dnes pomáhají „lépe hlásat evangelium, kráčet společně, umožnit účinnou, řádnou a plodnou účast“.

Pán od nás nepožaduje, abychom měřili plodnost církve kritérii počtu, viditelnosti nebo vlivu. Když se díváme očima Boha, zjišťujeme, že On si zvolil cestu malosti, aby sestoupil mezi nás. […] Tato logika malosti je skutečnou silou církve.

Odvaha k podstatnému

V návaznosti na svou promluvu při modlitebním setkání v Istanbulu v listopadu loňského roku, Lev XIV. zdůrazňuje, že síla církve pramení ze „světla Beránka“ a „z moci Ducha Svatého“, „nespočívá v jejích zdrojích a strukturách“.

Mějme odvahu k podstatnému! Odvahu vytvářet společenství, která se méně starají o zachování všeho a jsou svobodnější v hlásání Krista. Odvahu ke katechezi, která je cestou iniciace a trvalé formace ke křesťanskému životu. Odvahu vytvářet farnosti, které jsou vstřícné a misijní, kde se rodiny setkávají a obnovují se živou silou evangelia. Odvahu k živým strukturám, které umožňují spoluúčast. Odvahu naslouchat mladým, aniž bychom předem krotili jejich otázky. Odvahu nechat se evangelizovat chudými.

Na závěr svěřil papež cestu italské církve P. Marii s prosbou, aby pomohla biskupům být „zakotveni“ v Bohu, „pevní ve víře“, „chránit to podstatné“, „kráčet s Božím lidem“ a „rozpoznávat hlas Pána, který stále volá, utěšuje a posílá“.