10. výročí úmrtí biskupa Jiřího Paďoura

Ve čtvrtek 11. prosince 2025 uplynulo deset let od úmrtí Mons. Jiřího Paďoura, dvanáctého českobudějovického biskupa. Do čela českobudějovické diecéze vstoupil v únoru 2001 jako koadjutor biskupa Antonína Lišky a o rok později převzal její vedení.

Fotogalerie

2

„Sešli jsme se zde, abychom vzdali čest mému předchůdci, biskupovi Jiřímu Paďourovi, na kterého vděčně vzpomínáme,“ řekl v úvodu zádušní mše svaté její hlavní celebrant – třináctý českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil. „Chceme za něj přinést nejsvětější oběť, modlit se za něj a vyprošovat mu potřebné milosti k tomu, aby mohl být očištěn a mohl patřit na tvář Boží.“ Fotografie ze zádušní mše svaté najdete zde.

Na začátku své homilie se věnoval biskup Kročil adventu. Definoval ho jako dynamický pohyb, kterým nám Pán přichází naproti. Bůh přichází k člověku, ale setká se s Ním jen ten, kdo Mu jde vstříc, kdo po setkání s Ním touží a kdo je bdělý. Připomněl také, že se nejedná jen o jeden jediný příchod Pána, ale že celé dějiny spásy jsou vlastně dějinami Boží iniciativy, které začínají stvořením a končí parusií, tedy koncem času a koncem tohoto světa.

„V tomto adventním čase si připomínáme mého předchůdce, biskupa Jiřího Paďoura a vnímáme stále více a stále silněji jeho jistotu víry, jeho moudrost a nadšení pro Pána a jeho vnitřní sílu, kterou kolem sebe šířil,“ vzpomíná na dvanáctého českobudějovického biskupa třináctý českobudějovický biskup. „Chci ale zdůraznit jedno: otec biskup Paďour se nezapsal do dějin českobudějovické diecéze jen tím, že byl biskupem, jako spíše tím, co jako biskup vykonal pro místní církev,“ prohlašuje Mons. Vlastimil Kročil a sdílí osobní vzpomínku: „Když mi v den mého biskupského svěcení zde v katedrále blahopřál a kladl mi na srdce moudré rady, říkal mimo jiné, abych se snažil nekázat příliš dlouho, neboť tak si získám oblibu u lidí. Snažím se to dodržet, i když se mi to ne vždy daří.“

Současný českobudějovický biskup se tímto chystal svou homilii ukončit, ale nedalo mu to a připomněl jeden zcela zásadní moment, který sehrál důležitou roli v duchovním životě biskupa Jiřího: „Když před deseti lety odcházel biskup Jiří z tohoto světa, bylo v médiích často zdůrazňováno jeho herecké období. Pro něj to však bylo období hledání hlubšího smyslu života. Divadlo ho vnitřně neuspokojovalo. Jeho citlivé a duchovně zaměřené nitro hledalo něco hlubšího, něco vyššího. V době tohoto intenzivního hledání navštívil mimo jiné i Osvětim v Polsku. A právě tato návštěva na něj hluboce zapůsobila a on se rozhodl pro Krista a pro evangelium. Zároveň tu hluboce působila i atmosféra roku 1968, zvláště oběť života Jana Palacha. Ve světle těchto událostí pocítil mladý Jiří touhu žít hodnotnějším životem pro Boha.“

„Takové byly momenty, které přivedly Mons. Jiřího Paďoura ke kněžskému a později biskupskému svěcení a utvářely ho v osobnost vyzrálou a duchovně pevnou. Vzpomeňme na biskupa Jiřího a společně se modleme: Odpočinutí věčné dej mu, ó Pane, a světlo věčné ať mu svítí. Ať odpočívá ve svatém pokoji. Amen.“