Na generální audienci ve středu 21. ledna se papež Lev XIV. ve své katechezi věnoval dogmatické konstituci Druhého vatikánského koncilu Dei Verbum a tématu Božího zjevení. Zdůraznil, že Boží zjevení není pouhým sdělením náboženských pravd, ale osobním setkáním, které má podobu vztahu.
Papež připomněl, že Boží zjevení není jednostranným aktem předání nějakých informací, ale osobním setkáním: „Bůh se zjevuje v dialogu Smlouvy, v němž k nám promlouvá jako k přátelům. Nejde tedy o poznání, které by pouze sdělovalo myšlenky, ale o vztahové poznání, které sdílí dějiny a zve ke vzájemnému společenství.“
Vrchol tohoto zjevení se podle papeže uskutečňuje v Ježíši Kristu. Právě v něm se Bůh člověku plně dává a činí se přítomným v lidských dějinách. Zároveň v tomto setkání člověk objevuje pravdu o sobě samém: „Naplnění tohoto zjevení se odehrává v historickém a osobním setkání, v němž se Bůh sám dává, stává se přítomným, a my objevujeme, že jsme poznáni v té nejhlubší pravdě o sobě samých.“
Lev XIV. dále zdůraznil, že Ježíš Kristus zjevuje Otce celou svou osobou a svou skutečnou lidskostí. Právě skrze lidské tělo, lidské vnímání a lidské prožívání světa se uskutečňuje Boží sdělení. Křesťanská víra proto nemůže oddělovat Boží pravdu od lidské zkušenosti: „Boží pravda není plně zjevena tam, kde se z lidského něco ubírá, stejně jako plnost Ježíšovy lidskosti neumenšuje plnost Božího daru.“
Svatý otec připomněl, že Ježíš nespasil svět pouze jednotlivými činy, ale celou svou osobou. Jeho narození, působení, utrpení, smrt, vzkříšení i jeho přítomnost mezi lidmi tvoří jednotný celek, skrze nějž Bůh vstupuje do lidských dějin.
Na závěr katecheze Lev XIV. povzbudil věřící k důvěře v Boží lásku, která se v Kristu definitivně zjevila, a připomněl, že kdo se vydá po Kristově cestě, může s jistotou vědět, že nic nemůže člověka odloučit od Boha.